Já si myslím, že není potřeba měnit systém, který funguje. Česká republika, jak jistě všichni víte, patřila v podstatě k zemím, které měly před zavedením karenční doby nejvyšší míru pracovní neschopnosti v Evropě. Jak bylo řečeno: Tato novela není zaměřena na všechny v podstatě pracovníky, tudíž je nespravedlivá. Je zaměřena výhradně na zaměstnance v pracovněprávních vztazích podle Zákoníku práce.

Ale jak říkal kolega Stanjura, nejsou tam zahrnuti vojáci z povolání, příslušníci bezpečnostních sborů, představitelé státní moci a některých státních orgánů a soudců, uvolnění členové zastupitelstev územních samosprávních celků nebo státní zaměstnanci. Těch by se změna, která je navrhována, v podstatě nedotkla. A to by podle nás znamenalo nerovné zacházení při poskytování náhrady mzdy. Zrušení karenční doby proto není možné řešit izolovaně, jak je v této novele, jen u zaměstnanců v pracovněprávních vztazích podle Zákoníku práce, a u všech ostatních pojištěných osob odměňovaných v rámci závislé činnosti ji ponechat.

Za druhé je to skutečnost, že zrušení karenční doby se musí promítnout i do dalších souvisejících právních předpisů. A s tím předložený návrh novely prozatím nepočítá. Zejména jde o zákon o daních z příjmů, zákon o státní sociální podpoře a zákon o důchodovém pojištění. Cílem zavedení karenční doby bylo omezení zneužívání systému, což dokladují čísla, která tu byla několikrát již zmíněna. Je obtížné opravdu uvěřit, že čeští zaměstnanci jsou dvakrát častěji nemocní než je tomu jinde v Evropě. Efekt se zavedením karenční doby dostavil. V Evropské unii a Švýcarsku je toto opatření zcela běžné. Finsko má dokonce karenční dobu devíti dnů. Mezi další země, kde karenční doba, to znamená nulová náhrada ušlé mzdy, existuje, je třeba Finsko, Francie, Itálie, Rakousko, Řecko, Estonsko, Kypr, Malta, Portugalsko, Španělsko, Irsko, Švýcarsko, Velká Británie.