Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové,
vidím, že debata je velmi vzrušená a emotivní. Já bych se chtěl trošku vrátit k ratiu, k důchodové reformě, tomu, o čem tady začal mluvit pan předseda Stanjura.
My jsme samozřejmě podpořili navýšení důchodů. Myslím, že skutečně historicky nebyl přístup k důchodcům úplně fér, ale musíme současně taky řešit, jak ten systém bude fungovat dlouhodobě. Máme tady prognózy, máme tady Radu pro rozpočtovou zodpovědnost a máme tady informace o tom, že za dvacet, třicet let bude zkrátka systém fungovat s deficitem 200 mld. korun. A to je celý ten problém té takzvané důchodové reformy. To, že samozřejmě chce někdo srovnat důchody mezi různými kategoriemi - ženy, muži, podle délky práce a tak dále - to je bohulibé, ale současně musíme řešit i to B, to znamená, jak to dlouhodobě budeme financovat. A to je ten zásadní dotaz, na který jsme chtěli slyšet odpověď od paní ministryně, protože žádný boom porodnosti se tady nechystá. Naše generace se nezačne rozmnožovat jenom kvůli tomu, že sociální demokracie chce nějakým způsobem získat peníze na placení důchodů. To by tady musela být nějaká opravdu velmi motivační opatření. Máme tady situaci, že za dvacet až třicet let to bude 200 mld. korun ročně, které se budou muset někde vzít. Takže logicky pokud tady stavíme ten stát na čtyřicet, na sto let dopředu, tak musíme s tímto počítat a musíme vycházet z existujících prognóz.
Mě by zajímal jednoduchý dotaz na paní ministryni. Kolik peněz si bude muset stát půjčit na dluhopisy, aby pokryly ten deficit? A já si myslím, že to bude přes bilion korun. Bylo by dobré, kdybyste tady vystoupila a seznámila nás s tím, jakým způsobem to bude financováno, ta důchodová reforma. A když mluvím o důchodové reformě, tak skutečně nemyslím to, že vymyslíte další skupiny, kterým budete rozdávat další peníze, ale to, jak budete řešit ten demografický zub, který zkrátka máme a který povede k tomu, že se podstatně zvýší počet seniorů, kteří pobírají důchod, a podstatně se sníží počet lidí, kteří budou ekonomicky aktivní a budou na důchody přispívat. A to je samozřejmě věc, kdy je nepopulární na tuto otázku odpovědět.
Ale já si myslím, že to východisko tady existuje. Je to východisko, které je ve schválené strategii vlády 2020 až 2030, a to východisko se jmenuje mezigenerační solidarita. To znamená, jestli tady máme nějaký celospolečenský problém, který historicky vznikl tím, že se změnily proporce ekonomicky aktivních a neaktivních obyvatel, tak by se na řešení tohoto problému měly podílet rovnou měrou všechny generace. To znamená, že bychom neměli pouze zadlužovat mladou generaci a ohrožovat důchody budoucích osob, kterým je dneska čtyřicet nebo padesát let, které, pokud ten systém poběží dál, ty důchody nedostanou, nebo je dostanou v podstatně snížené výši. Měli bychom zodpovědně říct, jakým způsobem se to bude řešit a jakým způsobem, v jaké výši na to bude ta která generace přispívat. To znamená lidi, kteří dneska nejsou ještě ani narození, na to budou muset přispívat tím, že se částečně zvýší zadlužení. Lidé, kteří dneska studují, na to budou muset přispívat tím, že se zvýší daňové zatížení. Lidé, kteří půjdou do důchodu, se na tom budou muset podílet zase jinými způsoby, třeba tím, že se nastaví mechanismus, aby opravdu odchod do důchodu zohledňoval zvyšující se dobu dožití a podobně. Tohle je klíčová úvaha, kde by mělo být vysvětleno, z jakých peněz, z jakých zdrojů se ten demografický zub bude financovat, a to jsme tady zatím od paní ministryně neslyšeli.
Děkuji za pozornost.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
