Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem velmi rád, že vláda předložila tento návrh zákona do Poslanecké sněmovny. My jsme od počátku na paní ministryni apelovali a poskytovali jsme jí veškerou součinnost, dokonce jsme měli předtím s Patrikem Nacherem jednání v České národní bance, kde ten návrh vznikl, odkud doputoval na ministerstvo, prošel připomínkovým řízením. Během té doby načetl tu první verzi návrhu STAN, takže jsem rád, že teď jsme se konečně dostali k tomu, že máme vládní návrh zákona, který poskytne, když to řeknu ošklivě, konečné řešení šmejdských směnáren v centru Prahy.

Já jsem se byl osobně podívat i na zastupitelstvu Prahy 1, bavil jsem se tam se zastupiteli a oni na mě apelovali, že to není jejich věc, že to má řešit legislativa, že oni s tím dělat nic nemůžou, a ocenili, že konečně tedy Parlament se tomu začal věnovat. Také jsem to navrhoval na zastupitelstvu hlavního města Prahy, které má legislativní iniciativu, ale bohužel ty zákony, které předkládají kraje, tedy nemají úplně velkou vážnost.

Inu, vyzkoušel jsem si to sám, jak to vypadá v nějaké takové směnárně vlastně poprvé s Jankem Rubešem, který mě tam vzal, a přímo jsem tam viděl, jak ta směnárna v přímém přenosu vlastně okradla nějakou Japonku a jak byla rozzuřená a jak s tím nemohla vůbec nic dělat, protože někteří lidé místo toho, aby se soustředili na to, jak vyprodukovat přidanou hodnotu, tak se soustředí na to, jak někoho zmást a okrást. A tak to bohužel ve společnosti bude. Takže když jsem přišel do té směnárny, oni mě tam poslali, že to je šmejdská směnárna, tak jsem se tam byl podívat a říkám si, no oni snad kvůli mě změnili ceny! Takže jsem si říkal, bylo tam napsáno 22 korun za euro, tak to se snad ještě dá. Chápu, že 25 by bylo asi lepší, ale 22 se plácnu přes kapsu, abych si to vyzkoušel. A pak samozřejmě mi tedy naúčtovali těch 16 korun. Takže já jsem se také sám, i já poslanec, dvě vysoké školy - Matfyz, práva, tak já jsem se také nechal napálit tím, že jsem se podíval na ten lístek, který vůbec nebyl určen pro normální lidi, kde dochází k té směně. Celé je to určeno k tomu, aby to ty turisty okrádalo. Když tam přijde turista, dá tam 10 euro, dostane za to 160 korun. Když dá 10 dolarů, dostane za to 120 korun, čili 12 korun za dolar. A jakmile ty peníze dostane zpátky, tak už se tam neuplatňuje něco jako omyl, to, co máme ve zbytku právního řádu. Ti směnárníci zkrátka nechtějí vrátit žádné peníze, ačkoliv ten člověk si toho třeba všimne hned, a když si toho všimne za několik hodin, tak to už nemá šanci vůbec žádnou.