Dnes jsem jako předseda skupiny přátel přivítal v Praze estonské poslance.  Lidé v Estonsku velmi oceňují, jak se Češi postavili za Ukrajinu a jak obrovsky pomohli postarat se o maminky s dětmi prchajícími před válkou. I já jsem řekl, že jsem hrdý, jak naši lidi pomáhají, jak to jde, i když tlak je velký, a jak se Češi s Poláky a dalšími státy jednoznačně napadení Ukrajiny postavili, až jsme strhli i další státy ke kolektivní obraně před Putinovou agresí. Stejně jako řada našich lidí se Estonci bojí, aby Putin nechtěl v budoucnu spolknout i jejich zemi a aby nestupňoval svou agresi a brutalitu, až to ohrozí i jejich rodiny. V tomhle máme plnou shodu a budeme tomu čelit společně.

Estonce taky zajímala praktická témata vládnutí, třeba zda se nám osvědčila prezidentská volba, o čemž jsem dnes mluvil v Rádiu. Tak jsme si otevřeně popovídali o výhodách a nevýhodách obou modelů. Zmínili také příklady ze samosprávy. Zaujalo mě, že v Estonsku odměnili starosty, kteří dosáhli dobrovolného sloučení s větší obcí, ročním odstupným a prý to fungovalo výborně. Zajímavý nápad, asi by se zvýšila profesionalita a efektivita, ale přitom bychom možná ztratili dobrovolníky, kteří dělají svou práci jako srdcaři a bez prestiže by do toho nešli, možná by zas naopak uvítali jako dobrovolníci, že nemusí řešit papíry. Těžko říct. Estonci mě velmi přátelsky pozvali do Talinnu a snad mi to vyjde, abych tam jejich úřady a kulturu viděl na vlastní oči.