Mám oprávněné pochybnosti, zda je současná podoba evidence skutečných majitelů v souladu se IV. AML směrnicí, která ukládá, že tato evidence musí být přesná, úplná či ověřitelná. Tyto pochybnosti se ještě zvýšily po tom, co jsem podal podnět Městskému soudu v Praze ohledně evidence nepravdivých informací v tomto rejstříku.

Zatímco v Polsku je za kontrolu správnosti údajů v tomto rejstříku odpovědné příslušné ministerstvo, které vyhodnocuje jednotlivé podněty a společnostem doručuje i čestná prohlášení s hrozbou sankce, u českého rejstříku správnost údajů nikdo bohužel neřeší. To ve své odpovědi na moji interpelaci potvrdila i ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Obdobně i na Slovensku jsou podněty podrobně řešeny a společnosti, které uvádí nepravdivé údaje, jsou sankcionovány.

Podle odpovědi ministryně spravedlnosti je aktuální počet subjektů zapsaných v obchodním rejstříku, na které dopadá povinnost zapsat skutečného majitele, 522 491. Nicméně z toho pouze 118 731 je počet právnických osob, které zapsaly svého skutečného majitele. Povinnost tedy splnilo pouze 23 % v obchodním rejstříku zapsaných právnických osob. Ministryně se brání tvrzením, že téměř 10 % rejstříku tvoří tzv. neaktivní „prázdné“ obchodní korporace a vláda v současnosti připravuje zjednodušení postupu pro jejich likvidaci v rámci novely zákona o obchodních korporacích. Tato novela už ovšem měla být dávno přijata a neaktivní firmy nejsou hlavní příčinou poloprázdného rejstříku.