Moje vzpomínky na listopad 1989. Bylo mi 26 let.
Pátek 17. listopadu. Strávil jsem se ženou a malým synem normální večer v našem vědeckém bytě v Dubně, mezinárodním středisku jaderných výzkumů tehdejšího sovětského bloku, 130 km severně od Moskvy
Sobota 18. listopadu. Mezi českými pracovníky výzkumného střediska se začala šířit informace o včerejší demonstraci v Praze a mrtvém studentovi. Celý večer jsem strávil v koupelně, kde se dala poslouchat stanice Svobodná Evropa, pokud bylo rádio umístěné na rozpáleném litinovém ústředním topení. Obdobně proběhla i neděle.
Pondělí 20. listopadu. Ráno jsem cestou do práce u vrátnice ústavu vyvěsil na českou nástěnku pozvání k diskusi o současné situaci v Československu na tentýž den večer. K tomu jsem si pronajal jednu z vědeckých poslucháren. Přišlo několik desítek českých a slovenských vědců, včetně místního vedení KSČ. Diskuse trvala několik hodin. Po jejím skončení jsem šel poslat jménem většiny československých vědců v Dubně protestní telegram předsedovi vlády.
No a pak už to všechno nabralo rychlé obrátky, organizace generální stávky, ustavení Občanského fóra, návštěva STBáku z Moskvy a jejich vyhrožování, euforie a taky trochu strach. Nakonec to pro mně vše vyvrcholilo koncem února 1990 setkáním s Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem a Richardem Sachrem na velvyslanectví v Moskvě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
