V loňském roce (18. dubna 2015) proti jejímu uzavření po celé Evropské unii protestovaly tisíce občanů, jejichž protesty byly rovněž směřovány proti obdobné dohodě s Kanadou, která je známá jako CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement), a také proti smlouvě o službách s USA zvané TiSA (Trade in Services Agreement).
Největší protesty a demonstrace se odehrály v Rakousku a v Německu, o čemž naše média povětšinou mlčela. O tom, že v Rakousku probíhá aktivita ke sběru podpisů za konání referenda o vystoupení země z Evropské unie jsme rovněž nebyli informováni. O dopadech finanční krize na Islandu a o jejím revolučním řešení, jsme rovněž dlouho nesměli nic vědět. Zdá se, že autocenzura šéfredaktorů zpravodajských médii dosáhla v České republice „normalizační“ kvality sedmdesátých let 20. století.
Z toho, co je doposud o přípravě obchodní dohody TTIP známo vyplývá, že USA se vůči EU vehementně snaží prosadit svůj názor, standardy, technologie i hygienické normy platné v USA, které jsou v celé řadě případů odlišné od norem platných v EU. USA vadí dosavadní princip ochrany evropského spotřebitele, a tak se jej snaží prostřednictvím jednání změnit.
Například - zatímco v Evropské unii musí výrobce chemických látek doložit, že jeho výrobek je bezpečný a zdravotně nezávadný (a potom ho může uvést na spotřebitelský trh), tak v USA je tomu naopak. Výrobek je uveden na trh, a pokud někdo dokáže, že je nebezpečný, tak je teprve stažen. Že tento postup nahrává průmyslové lobby, je nasnadě.
Co se týká oblasti bezpečnosti potravin, tak zde jde opět o střet dvou odlišných přístupů. V USA není povinnost informovat spotřebitele o jakosti potravin, ale v Evropské unii je tomu naopak. Zde si spotřebitel může ověřit kvalitu i množství konzervantů a přísad a sám se rozhoduje zda výrobek koupí či nekoupí. Naopak v USA, jako v jedné z mála zemí, spotřebitel na obalech potravin nezjistí, zda byly či nebyly vyrobeny z geneticky modifikovaných obilovin či surovin!!!
Snahou navrhovatelů obchodní dohody TTIP i vyjednavačů za EU je vytvoření zóny volného obchodu. Pokud víme, že ekonomiky USA a EU jsou orientované na export, tak si musíme rovněž uvědomit, že evropská ekonomika je otevřená a naopak ekonomika USA je protekcionistická, což znamená, že podporuje a chrání vše americké.
Případným uzavřením dohody o zóně volného obchodu mezi EU a USA bude vázána pouze federální vláda a nikoliv jednotlivé státy USA, což je pro EU vysoce nevýhodné a prakticky nepřijatelné. Navíc stále platí americký zákon Buy American Act (Kupuj americké) z roku 1933, který ukládá státním orgánům dávat přednost tuzemským výrobcům před zahraničními. Rovněž je známo, že americký Kongres tento zákon odmítl zrušit. Již tento fakt staví EU do role „mladšího bratra“, a proto je TTIP v současné podobě pro země EU nevýhodná a diskriminační. Rovněž panují obavy mezi evropskými firmami, zejména mezi středními a malými, že smlouva TTIP je vystaví obrovské konkurenci amerických a nadnárodních korporací, které usilují o snížení kvality spotřebních, ekologických, zdravotních a pracovních standardů, což by způsobilo zahlcení evropského trhu americkými výrobky.
Rizika přijetí TTIP jsou velká. Nelze vyloučit snahy představitelů korporací na utváření zákonů ve svůj prospěch. Smlouva má mezinárodním korporacím umožnit vedení žalob na jednotlivé národní státy, když si usmyslí, že zavedou opatření k ochraně životního prostředí či zdraví svých obyvatel. (Např. zavedou opatření k omezení kouření - viz již běžící žaloba koncernu Philip Morris proti Uruguayi, kde požadují dvě miliardy dolarů od státu za ušlý zisk!!!).
Ohroženo je zachování spotřebitelských norem majících vliv na zdraví lidí a na ochranu životního prostředí, s čímž souvisí i požadovaný zákaz dovozu geneticky upravených potravin (GM) do EU, což se představitelům USA nelíbí. Zde se kompromis bude hledat velmi těžko.
Pokud EU bude přijímat smlouvy a navrhovat směrnice, které neponesou prospěch jejím obyvatelům, tak dříve či později bude projekt sjednocené demokratické Evropy ztracen. Ostatně brexit a vůle většiny obyvatel Velké Británie po odchodu z EU je toho jen důsledkem. EU by měla změnit svoji politiku, kterou preferuje zájmy nadnárodních korporací, které ovládají prostřednictvím svých lobbistů bruselský úřednický aparát, a měla by se vrátit na začátek svého vzniku a znovu by měla definovat své základní kameny, to znamená dobrovolnost, spravedlnost a legitimitu, získanou souhlasem většiny občanů v jednotlivých zemích EU.
Česká republika by neměla bezhlavě přijímat výmysly a mnohdy absurdní nařízení Evropské komise a její představitelé by se měli raději držet zásady „důvěřuj, ale prověřuj“, neboť vše co přichází z Bruselu nemusí být vždy přínosem pro Českou republiku a její obyvatele (viz nařízení o zákazu klasických žárovek, zákaz používání názvu pomazánkové máslo apod.) Proto je nutné, aby naši občané a také poslanci Evropského parlamentu byli spolehlivě informováni o možných negativních důsledcích obchodní dohody TTIP na evropského spotřebitele a jako takovou ji odmítli přijmout a schválit.
A jedno doporučení na závěr. Ve svém vlastním zájmu by se ČR měla zapojit do projektu Asijské investiční a infrastrukturální banky (AIIB), (bez ohledu na to, co tomu budou říkat USA), což mimochodem udělala již řada západoevropských zemí, včetně Velké Británie, která souvisí s oživením Hedvábné stezky a měla by zintenzivnit spolupráci na rozvojovém programu se zeměmi BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), které zahrnují 43 % současné světové populace a vytváří 23 % světového HDP. Z obchodu se zeměmi sdruženými v BRICS může Česká republika jen profitovat!
Psali jsme:
autor: PV
