Po roce 1918 utíkali z Ruska před bolševiky do střední a západní Evropy nejen Rusové a Ukrajinci, ale i Bělorusové a tehdejší Československo bylo vítanou destinací při jejich cestě na západ.

V roce 1938 a  1939 utíkali před sudetskými Němci z československého pohraničí a později  z obsazeného zbytku Československa (přejmenovaného na Protektorát Čechy a Morava) nejen Židé, ale také Češi, Moravané a nacismus odmítající Němci.

V roce 1945 byli na základě dohody vítězných mocností v Postupimi z Československa odsunuti obyvatelé německé národnosti, kteří našli nové domovy v Rakousku, ve Spolkové republice Německo a také v Německé demokratické republice (tehdejším východním Německu), která byla pod okupační správou SSSR.

V padesátých letech Československo přijalo uprchlíky z Řecka. V roce 1956, po potlačení maďarského povstání, přijaly země západní Evropy tisíce maďarských uprchlíků. V roce 1968, po potlačení tzv. „Pražského jara“ vojsky Varšavské smlouvy, emigrovaly z Československa na západ i do USA a Kanady desítky tisíc obyvatel.

V devadesátých letech dvacátého století, při rozpadu Jugoslávie a následné občanské válce a zejména po napadení Srbska letadly NATO, zažila Evropa imigrantskou vlnu z bývalých zemí Jugoslávie. Ale vždy se podařilo uprchlíky integrovat a zapojit je do většinové společnosti, kde se většinou dobře uplatnili, neboť pocházeli z příbuzného civilizačního okruhu.