Když Ministerstvo financí v březnu 2015 rozjíždělo informační kampaň k elektronické evidenci tržeb, pověření kolegové z Finanční správy se tehdy obrátili na ekonomické komentátory našich deníků s nabídkou, která nejméně o hlavu převyšuje běžný standard komunikace projektů státní správy. Kolegové v osobně adresovaných mailech nabízeli nejen možnost informačního servisu v podobě promptního vyřizování případných dotazů a nejasností, ale také průběžné informování o milnících v přípravě projektu etržeb. Důvod byl prostý: věděli jsme, že se EET bude dotýkat prakticky celé populace a bude tedy podněcovat fantazii kritiků i příznivců. Aby si veřejnost prostřednictvím médií udělala na projekt názor na základě relevantních informací od zdroje a nikoliv skrze spekulace a dohady, považovali jsme za důležité o projektu s novináři aktivně komunikovat a maximálně je informovat. Mezi oslovenými byl i David Klimeš, který této nabídky nevyužil. A je to vidět.

Kdyby nabídkou nepohrdl, nemusel by se mě nyní možná přes stránky Hospodářských novin ptát, kde je jízdní řád EET, nebo proč začínáme evidovat v pohostinství a maloobchodě a nikoliv ve stavebnictví. Věděl by, že jízdní řád EET přehledně rozfázovaný podle klasifikace ekonomických činností NACE nalezne už od přijetí zákona v dubnu 2016 na webu etrzby.cz. A kdyby více četl, dozvěděl by se, že stejný přístup zvolilo Chorvatsko, které rozhodně nezavedlo EET naráz a plošně, ale ve třech vlnách. Je tedy zřejmé, že se desetimilionová Česká republika s násobně větší ekonomikou tímto principem inspirovala a také přistoupila k postupnému zavádění evidence, což umožní pozvolné zatěžování systému, plynulejší náběh jak na straně státu, tak na straně evidujících podnikatelů, kteří tak budou mít dostatečný prostor k přípravě.