Sociální sítě prostě ubližují našim dětem. A stát s tím musí něco začít dělat.

Věc, která už je dnes zjevná. Kterou naprostá většina rodičů zná z domova a kterou dnes popisuje většina dětských psychiatrů jako velký problém.

Dítě sedí u večeře a scrolluje. Dítě jde spát a scrolluje. Algoritmy, které mu nabízí další lákavý obsah, jedou naplno. A když se jich v testu lékaři ptají, co sledovali, nejsou schopni si to vybavit. Často uzavřeni do skupin, kde se řeší, kdo co napsal, kdo komu dal lajk, kdo koho vyřadil. Děvčata se srovnávají s nereálnými filtrovanými fotkami obličejů a těl vrstevnic zrovna v letech, kdy jsou nejvíc zranitelné v sebehodnocení. Kluci se zavírají do světů, kde jsou agrese a posměch normální způsob komunikace. Šikana, která dříve končila odchodem dítěte domu ze školy, je najednou přítomná 24 hodin denně a dítě z ní nemá šanci uniknout.

Nedávno jsem měl v mém podcastu Super Česko pana docenta Michala Goetze. Je to dětský psychiatr, vede dětskou léčebnu v Opařanech. Povídal mi o tom, co vidí každý den u svých pacientů. Poruchy spánku. Úzkosti. Deprese.

Obrovský nárůst sebepoškozování. Děti, které se řežou, aby vůbec něco cítily. A bohužel i sebevražedné sklony.