Dobrý den. Děkuji za slovo.

Já začnu asi tím, že jsou situace, kdy nestačí jenom nějaké morální apely, protože mohou často zavánět už určitou falešností až kýčem, a nemají vliv na chování obyvatelstva. Takže mi dovolte, abych byl až suše realistický. A úplně vynechám nějaká morální hesla.

Každý národ, který chce přežít, má ve svých dějinách určité okamžiky, kdy si musí zasloužit nárok na svou existenci. V krajním případě se to bohužel musí vybojovat v nějaké válce. V jaké jsme situaci my? Bojovat ochotni nejsme. To si prostě přiznejme, taková je realita. Když bojuje národ, který je nedaleko od nás, tak naší povinností, nikoliv jenom morální, ale pudem sebezáchovy je v tomto případě vytvořit mu týlové zázemí tak, aby ti vojáci, kteří bojují, měli postaráno alespoň o své ženy a děti, ať jich už je jakékoliv množství, protože pokud ani tuto roli nezvládneme, tak já jsem přesvědčen o tom, že opravdu se můžeme nacházet na naší dějinné křižovatce, že ten nárok na existenci můžeme opravdu ztratit, a potom se naprosto klidně a možná oprávněně můžeme stát dalším úspěšným cílem Vladimíra Putina.