Ministr životního prostředí Richard Brabec také představil konkrétní výsledky plnění závazků z dobrovolných dohod, které ministerstvo před necelým rokem uzavřelo s 18 subjekty, a pozval, aby se do kampaně zapojili i jednotlivci, obce a instituce. Dobrovolný závazek ke snižování jednorázových plastů za neziskovou organizaci Krása pomoci představila i Taťána Gregor Brzobohatá.

Na problematiku nahrazování plastů bioplasty upozornilo Ministerstvo životního prostředí v čele s ministrem Richardem Brabcem. Bioplasty, vyrobené např. z kukuřičného škrobu a PLA (kyselina polymléčná), představují pro životní prostředí totiž ještě větší problém než konvenční plasty. Nejenomže je nelze recyklovat spolu s plasty končícími ve žlutém kontejneru, ale jejich problém spočívá především v jejich obtížné rozlišitelnosti.

„Stále více různých vědeckých studií [1] upozorňuje na problém s rozložitelností bioplastů v životním prostředí. Často se tváří jako kompostovatelné, tedy zcela rozložitelné, ale ve skutečnosti v přírodě zůstanou buď mnoho let v poměrně neporušeném stavu, nebo se rozpadají na menší částice, které z životního prostředí vůbec nezmizí,“ upozorňuje ministr životního prostředí Richard Brabec. Pokud bioplasty končí ve žlutých kontejnerech, znehodnocují recyklační proces, který na kombinaci přírodních a plastových materiálů není uzpůsoben. „Do hnědých ani žlutých kontejnerů tak bioplasty vůbec nepatří,“ upozorňuje ministr Brabec.

Ministrova slova potvrzuje i doc. Ing. Jiří Kučerík, Ph.D, ředitel Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí z Vysokého učení technického v Brně: „Rychlost rozkladu bioplastů je v klimatických podmínkách střední Evropy poměrně pomalá, proto je jejich využití jako jednorázových produktů stejně diskutabilní jako v případě běžných plastů. Oproti běžným plastům je výroba bioplastu často dražší, občas i méně ekologická, navíc není doposud zvládnuta jejich recyklace. Ve žlutých kontejnerech kontaminují vytříděný a recyklovatelný plast. Často zmiňovaná biodegradace v kompostu je také problematická. Ani u průmyslového kompostu často nedochází ke kompletní degradaci a na domácím kompostu se podmínek průmyslového kompostu dosahuje zřídka. Navíc na kompostování 1 kg bioplastu je potřeba řádově víc než desetinásobné množství kompostu a v neposlední řadě bioplasty většinou obsahují pouze vázaný uhlík, a proto je pro kompostování potřeba dodávat další živiny jako dusík či fosfor. Pokud se kelímky, lžičky a další produkty z bioplastů dostanou do životního prostředí, mohou za našich klimatických podmínek degradovat až několik let, přičemž stále není jasné, zda degradace proběhne kompletně nebo po nich zůstanou rezidua ve formě mikroplastů.“

„Zbavit se správně jednorázových kelímků nebo talířů a příborů z bioplastu tak můžeme jedině spálením. Nahrazování jednorázových plastů těmito materiály je proto cesta zcela špatným směrem,“ upozorňuje Brabec. S ohledem na problémy, které bioplasty pro životní prostředí představují, se už vypořádala i Evropská komise. V nové směrnici o jednorázových plastech, která byla přijata v loňském roce a její pravidla začnou i u nás platit do dvou let, bioplasty jako náhražky jednorázových plastů zakázala. „I proto je potřeba upozornit především výrobce a dodavatele, že nahrazovat jednorázové konvenční plasty bioplasty je nesmyslné a do dvou let budou i tyto materiály zakázány. Výrobci a dodavatelé musejí hledat jiné materiály, které by ve svých provozech zavedly. Jako nejúčinnější řešení se ale nabízí jednorázová řešení úplně vymýtit a vzniku odpadů předcházet např. zálohovanými řešeními. Nebo umožnit zákazníkům nosit si vlastní krabičky a kelímky,“ uvedl náměstek pro řízení sekce politiky a mezinárodních vztahů Vladislav Smrž.