Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, za pochvalu samozřejmě děkuji, ale byly tady položeny některé otázky a je potřeba na ně zodpovědět a zareagovat.

K té migrační krizi, která tady byla mnohokrát zmiňována, byť to s tímto tématem ne úplně souvisí, i když z mého pohledu to okrajově souvisí bezesporu, se jasně ukazuje, že pozice České republiky ve věci migrace, tedy že jsme se striktně přidrželi evropského práva a toho, co říká naše legislativa, byla správná cesta. Na tom stávajícím problému s iráckými křesťany – a já tady nechci polemizovat o tom, jestli ten projekt byl nebo nebyl správný – se jasně ukazuje, že z těch 25 iráckých křesťanů, kteří jsou v současné době ve Spolkové republice Německo, nám jich 20 bude vráceno. A my jako první země vstupu do Schengenu máme k těmto lidem určité závazky a povinnosti.

Kdybychom v minulosti umožnili otevření našeho prostoru koridor, průchod několika desítkám tisíc migrantů, tak by se nám také mohlo teď stát, že Spolková republika Německa bude požadovat, abychom si ty desítky tisíc lidí vzali zpátky, bez toho, aniž bychom byli schopni dál vracet. To znamená, ta cesta striktního se přidržení evropského a českého práva je cestou správnou.

Kdo si myslí, že v migračních vlnách přicházejí pouze andělé, tak je naivní. Já se obávám, že právě budoucí teroristické útoky v Evropě mohou mít souvislost s migrační vlnou. A zpravodajské informace, které teď konečně, s odstupem poměrně dlouhé doby několika měsíců říkají to samé, co jsme říkali my před těmi několika měsíci. Říkají, že v této vlně se skrývají lidé, kteří jsou nepřátelští našemu způsobu života, naší civilizaci. Že to mohou být vyslanci Islámského státu nebo jiných teroristických skupin. My se jako česká vláda přece nemůžeme bát vlastních obyvatel. A signál, že jim chceme zabavovat legálně držené zbraně, by byl tím signálem, že se bojíme vlastních lidí.