Již na první pohled je patrné, že řešením vzájemně provázaných problémů, které sociální vyloučení přináší, musí být komplexní. A zdánlivě jednoduché recepty, které by přinášely okamžité a zázračné výsledky, nemohou v praxi fungovat.

Základní charakteristikou těchto míst je chudoba. Lidé tam obvykle nestojí před jedním problémem, ale před celou řadou. S postupným propadem na dno přestává pak být zřejmé i to, co je primárním důvodem a co je následkem. Lidé žijící na okraji si následně osvojují i specifické vzorce jednání. Ty jsou v přímém rozporu s hodnotami majoritní společnosti, což často vede k verbálním i fyzickým střetům. Z této pasti je téměř nemožné se dostat bez cizí pomoci a do sociálního vyloučení to uzavírá i budoucí generace.

Sociálně vyloučených lokalit u nás podle údajů neziskových organizací v posledních letech dramaticky přibývá. Navíc se tyto lokality nevyskytují již jen v okolí velkých měst, ale postupně se přesouvají i do těch menších. Kvalifikované odhady popisují v republice nejméně 400 takových míst. To velmi často souvisí i s enormním nárůstem ubytoven, které nasávají obrovské počty lidí a ve velké většině fungují jako „velmi dobrý“ obchod s lidskou bídou. Možnosti (nejen finanční) jednotlivých obcí a regionů celou problematiku řešit jsou značně omezené. Navíc neexistují v současné době žádná relevantní data o počtu lidí, kteří v nich žijí, protože poslední průzkumy byly provedeny před téměř 10ti lety...