Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, hezký den. Zatím to dnešní odpoledne probíhá podle očekávání. Chvíli po začátku schůze oznámili poslanci za KSČM, že jsou ochotni podpořit prodloužení nouzového stavu. V té chvíli odlehlo všem těm, kteří deklarovali, že nouzový stav za žádnou cenu nepodpoří, protože už jim je jasné, že jejich hlasy nebudou potřeba a nebude tady to riziko, že by snad hlasovat museli, protože věřím, že opravdu ani oni nemůžou myslet vážně, že bychom to toho třináctého celé otevřeli, no a jsme zpátky v tom klasickém programu, kdy tady vystupuje jeden opoziční politik za druhým a probíhá tady bití vlády klackem po hlavě za vládní opatření.

Chci jasně říci, jsme biti za ta vládní opatření, která v relativně krátké době byla schopna stáhnout ta čísla mezidenních nárůstů ze 16 000 na 5000. Není to ideální, chtěli jsme víc, chtěli jsme ještě níže, ale co nemůžete zpochybnit je fakt, že ta opatření fungovala. A fungovala proto, že byla komplexní. Já jsem pečlivě poslouchal Petra Fialu, jak tady vyjmenovával, co všechno by šlo bez toho nouzového stavu. No jo, ale to by nestačilo. A byli bychom v situaci, že bychom brzdili, brzdili, ale nebyli bychom na pěti tisících, byli bychom dneska na nějakých devíti a před námi by byl výhled, že to na těch pět dobrzdíme někdy v půlce ledna a kdo ví, jak by to celé vypadalo ve zdravotnictví. Prostě a jednoduše, ta vládní opatření zabrala. To, že nejsou ideální a to, že občas člověk někde udělá chybu, úředník někde něco přehlédne, to se prostě stává. Tak dneska je aktuálně hitem to, že si v hospodě nekoupíte petflašku piva, abyste ji odnesli domů. Já jsem pečlivě poslouchal tiskové konference a poměr dotazů na petflašky piva a možné nárůsty nemocných a zemřelých, to bylo tak jedna ku pěti. Všechny nás zajímá, jestli si ti lidé můžou koupit to pivo, ale co by se stalo, kdyby náhodou ten nouzový stav neprošel, že bychom zase zahltili nemocnice nemocnými, že by zase stoupaly počty úmrtí, že by to ten zdravotnický systém podruhé už asi neunesl, protože ti lidé jsou unavení, dělají na směny, už melou z posledního, a tady prostě půlka Sněmovny by byla ochotná deklarovat, že prostě pro to hlasovat nebude, ať se děje, co se děje, kdyby čert na koze jezdil. Ale hlavně, že řešíme petflašku. Jasně, stala se chyba, Ministerstvo zdravotnictví to opraví a od zítra si tu petflašku budou moci lidé v hospodách koupit. Ale z mého pohledu to tak trošku ilustruje kvalitu té debaty, která tady probíhá.

Já bych uvítal, kdyby tady ta každočtrnáctidenní burza nápadů, která se tady v Poslanecké sněmovně děje a každý nabízí nějaká ta dobrá řešení, tak ať se koná, ale proboha proč to každých těch čtrnáct dnů spojujeme se zásadní bitvou o bytí a nebytí nouzového stavu, ze kterého jsme udělali fetiš, resp. jste udělali fetiš. Já mám zavalený e-mail dopisy zoufalých občanů, které jste přesvědčili o tom, že konec nouzového stavu je zázrak, který z nich sejme covid. Skončí nouzový stav, končí covid a bude tady všude dobře a všechny ty problémy, které nás trápí, zmizí jak mávnutím kouzelného proutku. Toto je reálný stav, v toto ti lidé věří a je to dáno tím, jak jsme tady zbožštili ten institut nouzového stavu a vzbuzujeme v lidech naději nebo vzbuzujete v lidech naději, že až skončí nouzový stav, tak že bude dobře. Nebude. Když skončí nouzový stav předčasně, tak to bude průšvih a průšvih takového rozměru, že může zastínit i ty měsíce, které jsou za námi a které rozhodně lehké nebyly. A jestli jsme to díky obrovskému úsilí lidí v první linii a do jisté míry jejich sebeobětování, protože to bylo maximální nasazení, tak že jsme tu zatáčku vybrali po dvou kolech, tak se bojím, že po druhé už by se to podařit nemuselo.