Pavel Brázda pochází z rodiny brněnského advokáta; druhým manželem jeho babičky byl vězeň komunistického režimu Josef Palivec. Během politických čistek v roce 1949 byl proto i se svou budoucí ženou vyloučen ze studia na Akademii výtvarných umění a vyučil se malířem pokojů. Díky statečnému profesoru J. Solarovi pak oba poloilegálně dostudovali na Vyšší škole uměleckého průmyslu. V 50. a 60. letech se Pavel Brázda živil jako ilustrátor, od roku 1977 až do odchodu do důchodu pracoval jako topič v kotelně.

Dílo Pavla Brázdy, které vychází z osobitého pojetí figurálního realismu a je humanistickým sdělením o světlé a stinné stránce lidské psychiky, bylo široké veřejnosti dlouho neznámé. Vystavit mohl jen tři obrazy v roce 1967 a několik kreseb v roce 1968. Poté se zúčastnil až neoficiální výstavy v podzemí Vinohradské tržnice roku 1989, první větší výstavu z jeho tvorby se podařilo zrealizovat z iniciativy časopisu Revolver Revue až v roce 1992 v Praze. Od roku 2000 je skupina Brázdových obrazů součástí stálé expozice moderního umění ve Veletržním paláci.