Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové,
já jsem původně chtěl ještě reagovat s přednostním právem, ale přišlo mi smysluplnější, abychom už otevřeli konkrétní bod této novely zákona o důchodovém pojištění ve třetím čtení, aby tady nebyl jenom souboj prázdných frází, blábolení a nemožnosti reagovat potom v obecné rozpravě třeba i faktickými poznámkami. Tak proto jsem si to své přednostní právo nechal nakonec uplynout a reaguji tedy teď.
Dovolte mi, abych tady v úvodním slově u této novely zákona, kterou teď máme projednávat možná v příštích hodinách nebo dnech ve třetím čtení, připomněl ty základní principy toho, proč tato novela je zde předkládaná. Já jsem opakovaně jak v prvním, tak i druhém čtení vysvětloval, že je tady návrh důchodové reformy, reformy, která má velkou řadu konkrétních opatření, která vedou k tomu, abychom stabilizovali celý průběžný důchodový systém tak, aby bylo na dobré důchody i dětí a vnoučat současných důchodců, aby ten důchodový systém v roce 2050 nebyl v ročním deficitu, který bude větší než 350 miliard korun v dnešních cenách, protože pokud nic neuděláme, tak se takovýto stav stane, tak se stane to, že v letošním roce budeme kolem 80 miliard deficitu tohoto systému a v každém příštím roce ten deficit bude postupně narůstat až k tomu největšímu propadu, který bude kolem roku 2050.
Děláme tedy důchodovou reformu, která je nutná, která byla mnoho let odkládaná, o které se mnoho let mluvilo a kterou i naprostá většina veřejnosti očekává, že ji politici zrealizují, že je prostě potřeba udělat i opatření, která nejsou třeba na první pohled úplně pro každého příjemná, ale pokud myslíme vážně budoucnost a myslíme na budoucnost i našich dětí i vnoučat, tak je potřeba, abychom k těmto změnám přistoupili. Já jsem si také říkal, že celý ten hlavní balík důchodové reformy bude vláda projednávat do konce tohoto roku a následně obě komory Parlamentu v prvním pololetí příštího roku, ale protože tady máme specifickou situaci, nechceme opakovat rok 2022 a tu obrovskou vlnu odchodů lidí do předčasných důchodů, situaci, kdy to často byli lidé, kteří nebyli v té situaci, že opravdu už jsou třeba tak přetížení, unavení, nemohou už vydržet v tom svém dosavadním zaměstnání, tak odchází do předčasného důchodu, tak jak to bylo i v minulých letech, tak v loňském roce odešla velká část lidí, protože to také bylo významněji výhodnější než v letech předtím nebo než bude někdy v budoucnosti. Vždycky tato situace nastala nebo může nastat pouze tehdy, když v daném roce dojde k mimořádné valorizaci důchodů. A protože ten loňský rok je velkým poučením, tak proto jsme se rozhodli před tu důchodovou reformu předřadit tento návrh této novely, která upravuje dvě oblasti, které jsem také opakovaně představoval, a to je úprava podmínek pro získání nároku na předčasný důchod, kde měníme čtyři opatření, a také zároveň ještě i úprava pro řádné valorizaci i pro situaci mimořádných valorizací, kde platí zásadní garantované pravidlo, že budeme vždy valorizovat důchody o inflaci, plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd, což bylo pravidlo, které tady bylo dlouhé roky před rokem 2018, které garantovalo, že důchody v České republice rostly a že důchody dokázaly adekvátně pokrýt zajištění dostatečné životní úrovně pro naše seniory.
Ing. Marian Jurečka
Rozhodně musím opakovaně odmítat tvrzení, která tady zaznívala v prvním a druhém čtení, že důchodový systém za posledních více než dvacet let je plus minus v rovnováze. Není to pravda, minule jsem to tady vysvětloval. Od roku 1996 důchodový systém má už celkový deficit 450 miliard korun. Takže se tady nemůžeme chlácholit tím, že to plus minus do teď bylo dobré. Nebylo to dobré ani doposud, ale to, co přijde v příštích letech, to se bude rychle propadat po roce 2032, je obrovským varováním pro to, abychom na to nerezignovali, abychom jako zodpovědní politici věděli, že ten problém tady je. Ten problém je třeba řešit a musíme na něj reagovat. A toto opatření a tato novela, kterou tady máme před sebou ve třetím čtení, je jedním z těch důležitých kroků, které je potřeba pro tu stabilizaci udělat.
Není to ani tak, jak tady zaznívalo, že tady stavíme staré proti mladým nebo nějakou konkrétní skupinu. Je potřeba si jenom objektivně uvědomit, že na své důchody nikdo ani z našich prarodičů, ani rodičů, ani my si dopředu během života nešetříme. Naše odvody i odvody našich rodičů a prarodičů vždy sloužily k tomu, že v okamžiku, kdy peníze byly státu odvedeny, následující měsíc stát tyto peníze vyplatil těm, kteří byli v důchodu, tedy těm rodičům a prarodičům té produktivní generace. Tak to bylo po desetiletí, tak to je a tak to bude i v budoucnu, na tom je založený ten průběžný systém, který se dostane do potíží v okamžiku, kdy se sníží významně porodnost, kdy porodnost je pod hodnotu 2,1 a kdy se nám také výrazně začne prodlužovat doba dožití a kdy nám také začne přicházet mladá generace později na pracovní trh, než to bylo obvyklé v minulosti. Všechny tyto skutečnosti, které jsem teď jmenoval, se nám za posledních třicet let začaly významněji projevovat. Po roce 1990 poklesla výrazně porodnost, oproti obdobím předtím se nenarodilo více než 900 000 dětí. Prodlužuje se délka dožití, což je pozitivní, z toho určitě máme všichni ve společnosti radost a myslím, že to je odraz toho, jak se životní úroveň i úroveň zdravotnictví výrazně zlepšila, ale zároveň je také objektivní fakt, že dneska jedna pětina dětí má odklad při nástupu do první třídy. Máme zde zpět už po několik desetiletí devítiletou školní docházku místo osmileté, máme zde také to, že nám oproti generaci našich rodičů, kdy do dvaceti let pracovala polovina populace, tak dneska pracuje necelá desetina. To jsou všechno významné faktory, které je potřeba prostě zohlednit, a proto důchodovou reformu děláme. Děláme ji právě proto, že ne, že stavíme mladé proti starým nebo důchodce proti rodičům, ale právě proto, aby ten systém byl schopen v té mezigenerační solidaritě fungovat vyváženě a pamatoval právě i na dnešní čtyřicátníky, třicátníky i dvacátníky.
Pak tady také zaznívaly řekněme informace o tom, že kdybychom se bavili o důchodové reformě, tak tady řešíme druhý a třetí pilíř. Zkušenost s druhým pilířem máme myslím za sebou, kdy se ta reforma tehdy nepovedla, protože právě řešila pouze druhý pilíř a neřešila to nejpodstatnější, na čem stojí celý důchodový systém, a to je průběžný pilíř. A my dneska řešíme především změny v průběžném pilíři, který je tím nositelem toho, že ten systém opravdu bude fungovat a doplňujeme pozitivní změny ve třetím pilíři, abychom podpořili tu individuální cestu penzijního připojištění, aby stát dokázal více přispět na tuto formu podpory zajištění ve stáří, aby dokázal ta pravidla upravit, aby odpovídala opravdu tomu, že ty peníze, které s tou státní podporou tady budou mít lidé k dispozici, aby opravdu sloužily k tomu, že budou podporovat zajištění dobré životní úrovně ve stáří.
Byly tady zmíněny informace o tom, že nevycházíme z aktuálních dat a že nejsou tady přesná data. Tak všechna podstatná data pro to, abychom věděli, že důchodovou reformu musíme udělat a všechna podstatná data pro to, abychom viděli, jak ji máme nastavit, tak ta máme, ta víme. To jsou fakta, která se - některá z nich stala a jsou neoddiskutovatelná, například ta oblast změny demografie za posledních 30 let, změna porodnosti a ten výhled na ty budoucí roky je dneska poměrně velmi jasně precizně predikovatelný a s těmito daty pracujeme.
Je samozřejmě pro mě smutné sledovat to, když tady v minulosti zaznívaly výroky politiků především za hnutí ANO, kteří měli tu vládní zodpovědnost a tehdy se vyjadřovali o klíčových parametrech možné změny důchodového systému výrazně jinak, než se vyjadřují dnes. Já samozřejmě rozumím tomu a sám jsem byl jako člověk, jako politik jak v té vládní roli, tak v opoziční a dneska znovu vládní. A musím říct, že takové významné obraty o 180 stupňů, takové jsem si myslel, že tady nezažijeme, nebudeme sledovat. A musím říct, že mě to mrzí, protože ty výroky, které tady padaly v dobách, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš a následně premiérem, kde byla ministryní financí Alena Schillerová, tak kdybychom vzali tehdejší výroky, tak bychom vlastně se velmi blížili té představě o tom, jak má ta důchodová reforma vypadat v tom návrhu, který vlastně navrhujeme.
Já budu moc rád, když se ještě v těch příštích týdnech a měsících u těchto věcí dokážeme více racionálně bavit, protože si myslím, že jsou i věci, které jsou neoddiskutovatelně pozitivní, které v té důchodové reformě jsou, které si myslím, že musí vnímat i opozice, jako je jasná podpora právě ocenění rodičovství a mateřství. To, že poprvé bude důchodový systém opravdu systémově oceňovat to, že lidé mají odvahu, mají lásku, mají chuť vychovávat a vzdělávat a podporovat vzdělání budoucí generace, která právě bude jednou tou produktivní, to je to klíčové opatření, které to podporuje tou formou rodinného vyměřovacího základu. To si myslím, že je jednoznačně pozitivní věc, dobrovolný společný vyměřovací základ u manželů nebo partnerů, zase věc, která výrazně podporuje opravdu zase to, že tito lidé spolu sdílí tu domácnost, někdo z nich má vyšší, někdo nižší příjmy z důvodu třeba právě toho zajištění fungování rodiny a péče o děti a že těmto lidem dáme opravdu transparentní, férovou možnost, aby tito lidé si mohli dobrovolně sdílet roční vyměřovací základ a následně podle toho budou vypočteny jednou jejich důchody. Že to pomůže výrazně ženám, které statisticky ovdoví dříve, to jsou jednoznačně zase pozitivní věci. To, že tam samozřejmě i pozitivně uděláme úpravu, která je vstřícnější vůči vdovám a vdovcům, si myslím, že je jasná odpověď i na konkrétní životní praktické situace, se kterými se potkáváme i u lidí, kteří potom žádají na ministerstvu nejenom mne, ale i mé předchůdce o zmírnění tvrdosti zákona, tak si myslím, že je zase krok správným směrem.
To, že ten rodinný vyměřovací základ bude opravdu pozitivně oceňovat nejenom to mateřství a rodičovství, ale i péče o osobu blízkou, ten obrovský důraz na to, že nám v sociálních službách záleží, abychom v budoucnu posílili to, že lidé budou schopni pečovat o své rodiče, prarodiče, o své děti, o své osoby blízké v tom domácím prostředí, pokud to je možné, je zase obrovský krok pozitivním směrem.
To, že se také pouštíme do toho, abychom dokázali nadefinovat ty jednotlivé náročné profese, kde je opravdu negativní dopad na lidské zdraví, kdy opravdu lidé jsou fyzicky opotřebení a je tady neoddiskutovatelné to, že neumíme na té jejich pracovní pozici lidské zdraví chránit lépe, že toto nastavíme do důchodového systému, je věc, která je pozitivní, je v pořádku, je férová. Ten systém to opravdu desítky let potřebuje. Nebylo to, dneska už to máme nastaveno u zdravotnických záchranářů a hasičů a budeme k tomu doplňovat ty jasně definované náročné profese.
To jsou bez diskuze opatření, u kterých si myslím, že každý racionální člověk, ať je z koalice, z opozice, ať je zaměstnavatel nebo odborář, tak si myslím, že musí vnímat, že samozřejmě toto je potřeba zrealizovat.
Ano, děláme i kroky, které znamenají posílení na straně příjmů tohoto systému. To znamená, děláme zvýšení i té minimální odvodové míry u osob samostatně výdělečně činných, které ale podnikají už čtvrtým a dalším rokem, máme to jako svoji hlavní činnost a dáváme to na podobnou úroveň, jako je hodnota odvodů z minimální mzdy. A myslím si, já to říkám jako člověk, který začal dráhu živnostníka na vysoké škole, který ví, jak je safra těžké dokázat začít podnikat, dokáže to ustát, který toto dělal 12 let. A myslím si, že je ale na místě říci prostě, že by to mělo být - ten odvod - odpovídající alespoň hodnotě minimální mzdy. A my to rozkládáme, to postupné navýšení, do tří let. Ale zároveň také jasně říkáme, že těmto lidem ten jejich průměrný důchod se potom měsíčně zvýší o 4 000 korun. Takže to je opravdu jako krok, který zase vede k tomu, aby tito lidé potom také - i oni měli v budoucnu důstojné a výrazně vyšší důchody, než mají v průměru dnes.
Ano, řešíme i dohodáře proto, protože když se podíváme na vývoj posledních deseti let - u dohod o provedení pracovní činnosti a u dohod o provedení práce, tak ty takzvané DPČ, tak ty nám zůstávají v nějaké konstantní úrovni, co se týče do počtu těchto dohod i do velikosti objemu vypláceného na tyto dohody. A když se podíváme na DPP, dohody o provedení práce, tak ty nám výrazně narostly jak co se týče do množství, tak i do objemu. A když tento systém necháme bez jakékoliv úpravy dál, tak co se nám bude stávat? Bude se nám logicky dít to, že firmy, které umí velmi dobře optimalizovat personální náklady, budou stále více a více lidí převádět na dohody o provedení práce, případně na OSVČ. A pak ten náš sociální systém, ale i zdravotní i daňový, prostě nebude schopen fungovat. Tento stát bude mít obrovský problém v budoucnu při takovémto trendu vlastně dokázat hradit ty náklady, které jsou z těchto systémů a z tohoto výběru pojistného hrazeny. Takže proto přistupujeme k těm krokům, kdy říkáme, ano, u dohod zachováme to, aby tady mohl fungovat ten dohodář v tom limitu, ale začneme sledovat tu kumulaci a začneme potom u té kumulace vlastně vytvářet i ten odvod pro sociální pojištění. Mimo jiné i proto, co nám ukázala situace v covidu, kdy jsme v covidu viděli, že lidé, kteří pracují na dohody, najednou zůstali bez prostředků, neměli nárok na ošetřovné. Takže je potřeba opravdu ty systémy vyvážit.
Je potřeba se podívat i na tu stránku příjmů, což děláme. A zároveň děláme i kroky, které vedou k tomu, abychom to poměrně rychlé tempo nárůstu výše jak těch nových důchodů, tak i to tempo u těch valorizací, které - v minulých letech ta minulá vláda neudělala úplné uvážené kroky. Ne, že by to člověk nepřál, ale musíme na to v tom rozpočtu veřejných financí mít prostředky, tak v okamžiku, kdybychom byli dlouhodobě přebytkoví, tak klidně tyto kroky dělejme. Ale my jsme dlouhodobě deficitní jak v tom systému sociálního důchodového pojištění, tak v tom systému veřejných státních financí. Proto říkáme, ano, my to o něco málo zpomalíme, ale pořád ty současné důchody budou plně valorizované o inflaci a 1/3 růstu reálných mezd. A ty nové důchody také porostou velmi slušným tempem, kdy za příštích 10 let se hodnota průměrného důchodu zvýší zhruba o dalších 10 000 korun. To je predikce. Takže rozhodně neplatí to, že by tady - nebo jak tady někdo říká, že tady chceme někomu sebrat jeho důchod, snížit jeho důchod a podobně, to je věc, která opravdu není pravdivá a nemohu s tím takto souhlasit.
Já si dovolím ještě jenom krátké vyjádření některých výroků, které tady v posledních zhruba třech a půl hodinách zazněly a budu tedy už jenom velmi telegrafický. Tady zaznělo hodně na téma inflace a drahých potravin z úst pana předsedy Andreje Babiše z hnutí ANO. Já myslím, že když se podíváme na výsledky celého holdingu Agrofert, který je dneska nejvýznamnějším hráčem na poli zemědělských komodit a významným hráčem na poli potravin, takže když se podíváme na zvýšení obratu, zvýšení hospodářského výsledku a k tomu připočteme ty dotace, tak si myslím, že kdyby Andrej Babiš chtěl, tak může také výrazným způsobem říci, já si zachovám nějakou výši svých zisků, které třeba mně v minulosti postačovaly a nebudu tlačit na to, abych takovýmto způsobem vydělával na téhle situaci pro holding Agrofert. Myslím si, že ta data jsou poměrně jasná a veřejná.
Když se podíváme na otázku zmiňovaného ČEZu, který tady zazněl, tak já k tomu dám poznámku - i předchozí vláda mohla vyřešit otázku vykoupení ČEZu tak, aby tam byl stoprocentní podíl státu a nic pro to vlastně konkrétně neudělala. Proto jsem rád, že potom Karel Havlíček tady vystoupil a řekl, na rozdíl od jeho stranického šéfa Andreje Babiše, že to on logicky vyčítat moc vládě nemůže, protože ani oni sami v tom moc neudělali, nebo v tomhle duchu to vyjádření znělo.
Když se podíváme na otázku inflace, která tady byla tak často zmiňovaná, myslím, že většina renomovaných ekonomů, ať už jsou to ekonomové, kteří jsou někdy více orientovaní napravo nebo nalevo, tak jasně říkají, že počátek v roztočení kol inflace byla otázka nedobře cílených podpor v době covidu. To, že jsme tady vypláceli prostředky podnikům, nadnárodním řetězcům, které tady měly zavřené obchody, ale fungovaly online, to, že se vyplácely podpory pro kasina a podobně a kdy do ekonomiky šlo obrovské množství peněz. A i NKÚ jasně konstatoval, že velká část je těchto peněz nešla na tu cílenou smysluplnou podporu právě těm, kteří v tom covidu tuto podporu potřebovali.
Já musím říct, že pokud jde tady ještě o úspory státu, které tady byly kritizovány, my jsme jasně udělali kroky, které vrátily počty státních úředníků pod státní službou na hodnotu roku 2015. Opravdu ty takzvané bílé límečky máme dneska na nižších počtech, než byly za minulé vlády Andreje Babiše. To není ani chlubení, to je konstatování konkrétního čísla.
Pokud tady byl kritizován rozpočet, já myslím, že tady někteří, kteří říkali ještě před dvěma, třemi měsíci i z opozice své výroky o tom, že tady bude deficit 400 miliard a více, tak jsou teď asi hodně zklamáni, protože je evidentní, že se nám podaří ten rozpočet udržet - ten deficit kolem hodnoty, kterou jsme si naplánovali, ta vláda pro to dělá konkrétní kroky, jak úsporné kroky, tak z hlediska posilnění čerpání evropských finančních prostředků. Takže je opravdu velmi reálné, že budeme někde kolem těch 250 - 295 miliardami deficitu.
Pokud jde o otázku podpory firmám veřejného sektoru, já jsem tady poslouchal ze strany mnoha opozičních politiků v průběhu září, října na podzim loňského roku, jak budou firmy propouštět, jak se budou firmy zavírat, jak nebude plyn, jak vzroste nezaměstnanost, mohl bych tady možná i konkrétněji ty osoby citovat, nic z toho se nestalo. Nic z toho se nestalo, podniky nepropouštěly, podniky nezavíraly provozy, plyn jsme dokázali zajistit, ceny dneska poklesly na hodnoty před rok 2022 a počátek války na Ukrajině, a ta situace je stabilní. Mimo jiné proto, že vláda ty kroky udělala. Možná by bylo fér říct, nebylo to třeba možná úplně vždycky tak rychle, jak to rychle být mohlo, ale prostě vládními opatřeními, zastropováním těch cen, nastavením podpory pro veřejný sektor, domácnosti, firmy, ta situace je dneska stabilní. Česká republika má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost, tak to je i v těchto měsících, a nedošlo k žádnému propouštění. A to tady lítala čísla o tom, jak 60 % firem bude propouštět.
Takže jestli někdo tady dělá atmosféru strachu a pracuje tady se strachem, tak jsou to tady především někteří kolegové z opozice. My se snažíme dělat kroky racionálně. Ano, můžeme být lepší v komunikaci, to já uznávám, snažím se o to, tady, i na půdě Sněmovny trpělivě poslouchám, odpovídám na ty reakce. Celý minulý týden jsem to tady dělal, když jsem tady byl v úterý a ve středu k tématu důchodů.
Já se podívám potom ještě na tu otázku, která tady padla, jak vláda podporuje příchod strategických investic. Ano, podporuje. Děláme maximum dneska pro to, abychom dokázali získat velkou investici ze strany Volkswagenu, aby tady byla provozovna gigafactory v Líních u Plzně. Je to zahraniční investice, o které se říká je ta rozdílová, ta Když se podaří, tak samozřejmě v České republice to bude znamenat obrovský posun z hlediska zaměstnanosti, rozvoje vědy a výzkumu v návaznosti na Automotiv a tak dále. Přidám k tomu jednání s americkými partnery o tom, abychom do České republiky přivedli výrobce čipů. To se zase týká Rožnova pod Radhoštěm, takže děláme kroky pro to, abychom tady opravdu dokázali - a mohu pokračovat, ještě se blíží další jednání - abychom dokázali tady mít nové zajímavé investory, abychom posunuli naši ekonomiku opravdu zase o kus kupředu, abychom drželi ten prst na tepu doby.
Musím říci, že třeba označení toho, že dneska vede Hospodářskou komoru politik, tak já se přiznám, nevím, jestli pan předseda Babiš zapomněl, že předchozí pan prezident Hospodářské komory byl také politik. To není nic výjimečného, když pan předseda Babiš mluví tak často v zahraničí, když se podíváme do zahraničí na západ od nás, tam je prakticky běžné, že bývalí politici, kteří se věnovali ekonomicko-hospodářským tématům, velmi často dělají právě prezidenty či předsedy takovýchto institucí, jako jsou hospodářské komory nebo svazy různých jednotlivých oborů v oblasti průmyslu a podobně.
Musím říct, že mě mrzí poznámka, která tady zazněla k tendru na Dukovany, protože ta opravdu nebyla férová, my jsme tady zažívali tři čvrtě roku vysvětlování ze strany Andreje Babiše i Karla Havlíčka, jak ta investice, když do ní přijdou i uchazeči z Číny a Ruska, jak to bude skvělé, že tam bude ta konkurence, jak se jí nemáme bránit. Pak tedy pod tlakem i Bezpečnostních informačních služeb pan premiér vzal zpátečku, začal říkat, že ta Čína tam tedy být nemá. To se stalo také v čase, to je krásně dohledatelné, ale myslím, že pan ministr průmyslu a obchodu a dopravy v jednom Karel Havlíček tady dlouhé měsíce vysvětloval, jak je skvělé tam to Rusko nechat, jak ten Rosatom bude jako suprový partner do toho tendru. To jsme tady poslouchali nekonečné hodiny, až Vrbětice - až Vrbětice! - dokázaly změnit pohled vlády na tuto problematiku.
Ještě si dovolím jenom pár stručných telegrafických poznámek. Pak tady zaznělo, jak pan bývalý ministr životního prostředí Brabec realizoval přehrady. Já mám velký respekt k Richardu Brabcovi a myslím si, že dokázal spoustu věcí na resortu MŽP nastavit velmi dobře, tady veřejně řeknu, že například fungování Platební agentury Státního fondu životního prostředí je velmi efektivní, a to mám tedy srovnání a měl jsem také možnost vidět některé platební agentury z blízka, ale tady se pan předseda Andrej Babiš hrubě spletl. Protože ministr životního prostředí nikdy žádné přehrady nechystal, nechystá a chystat nemůže. Je to gesce ministra zemědělství. A ty přehrady, které se dneska začínají postupně realizovat, tak některé jsem já zdědil od svých předchůdců, tam si nebudu připisovat zásluhy, a dalších šest jsme se rozhodli realizovat za naší vlády, za Bohuslava Sobotky jsme tento návrh připravili, já jako ministr zemědělství jsem ho tam přinesl, a byla na tom spoluúčast dalších resortů. Takže to není, že jeden člověk a jeden ministr něco udělá, ale toto je gesce vyloženě konkrétně ministerstva, které to ve spolupráci s ostatními resorty připravovalo.
Nikdo se nechystá prodávat ani Budvar, ani privatizovat Lesy. Já nemám rád, když tady u tohoto pultíku zaznívají takové ty fráze, kdy potom tady se to podává v duchu, jako že se něco takového chystá. Nesmysl, nic takového se nechystá, kdyby Andrej Babiš byl korektní politik, tak by takové výroky nikdy neříkal. Naopak, za našeho působení, když jsem byl ministr zemědělství, tak jsem vlastně rozhodl o největší investici v historii Budvaru, nainvestovali jsme zhruba dvě miliardy korun do Budvaru, aby se stal opravdu podnikem, který bude efektivní, který rozšíří svoji výrobu hlavně na export, protože tam má nejvyšší přidanou hodnotu. Takže musím říct, že mě štvou takováto vyjádření, která dopředu - ten člověk ví, když to říká, že nemluví pravdu. Říká to schválně proto, aby zkresloval realitu, aby lidé, kteří neznají souvislosti a kteří se na to dívají, potom tak moudře pokyvovali hlavami a říkali - panečku, tak ten to říká. Ale taková ta pravda není a nemůže být.
Pak si dovolím poznámku, tady Andrej Babiš říkal, a fakt nejsem ten, kdo by chtěl se tu nějakým způsobem za každou cenu vymezovat, ale když už používáte argumenty, a tady Andrej Babiš řekl, že nikdo nepostavil novou nemocnici, tak já jenom chci připomenout, že stavba nové nemocnice byla připravena v této zemi, kdo ji zastavil, byl hejtman Zlínského kraje za hnutí ANO, když byl zvolen. Jiří Čunek jako hejtman Zlínského kraje připravil všechno pro to, aby se ta nemocnice mohla postavit. Nová nemocnice, velmi moderní nemocnice, tak si jenom řekněme, když tady někdo řekne tu kritiku, že se nic nestaví, tak ať řekne - a můj hejtman to zastavil. A pak to bude v pořádku, to konstatování. Ale nemůže říct A, když nedokončí B.
Já pak jenom ještě reaguji - ještě tady říkal pan kolega Karel Havlíček, že jenom kritizujeme, že se vysmíváme, že jsme neudělali nic. Tak já nejsem člověk, který by se někomu vysmíval. Já s každým vás, když přijdete, mluvím věcně, snažím se řešit konkrétní problémy, řešíme věci, děláme důchodovou reformu, děláme velkou reformu dávkového systému, děláme reformu podpory v nezaměstnanosti, to už jsou věci, které jsou v běhu. Prostě lidé, kteří mohou objektivně pracovat, mají zdravé ruce, nohy a hlavu, tak prostě pracovat budou, nebo nebudou požívat takové podpory v sociálním systému. A něco z toho už je dneska v běhu, už je to v návrhu legislativním, a některé věci připravujeme tak, aby byly v účinností nejpozději od 1. 1. 2025. Děláme obrovský posun v digitalizaci. Tak prosím, neříkejte takovou nepravdu, že nikdo nic nedělá. Jako to fakt není férové.
To stejné tady padalo - zneužívání dávek a podpor v nezaměstnanosti. Zase - když se podíváte na ozdravný balíček, je tam celá část, která se týká výrazného zpřísnění vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Já jsem o tom mluvil před zhruba půl rokem, že to uděláme. Ten první návrh už je tam obsažen a ve velké reformě dávkového systému to bude propojeno, jak politika nezaměstnanosti, politika státní sociální podpory a politika dávek hmotné nouze. Všechny tyto tři věci propojíme, zadresníme, budeme schopni získat daleko více dat, a ten systém opravdu daleko lépe si bude umět pohlídat, jestli přichází člověk, který opravdu objektivně potřebuje pomoct, anebo jestli přichází člověk, který zkouší, jestli ten stát nemůže někde, jak se říká lidově, podojit. Toto se výrazně změní a na tom pracujeme.
Já moc děkuji za pozornost. Snažil jsem se jenom velmi stručně, věcně za těch zhruba tři a půl hodiny diskuse, kterou jsem poslouchal, si udělat pár poznámek a kde jsem měl pocit, ne pocit, ale kde mám přesvědčení, že to nebylo férové, nebylo to pravdivé, tak jsem se snažil zase jenom korektně, bez nějakého zvyšování hlasu dát důraz na to, kde jsou ty argumenty, kde jsou ta fakta.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
