Za prvních šest měsíců požádalo o mezinárodní ochranu celkem 784 lidí, z toho 380 bylo z Ukrajiny a 98 z Kuby. Z problémových zemí jako je Sýrie nebo Afghánistán, to bylo pouze několik desítek lidí. Z toho byla navíc většina žen a mladistvých. Základní otázkou tedy je, jak je možné, že tehdy na tento problém česká společnost a politici reagovali mnohem klidněji a racionálněji.

Rok 2001, kdy k nám zamířilo nejvíce uprchlíků v historii, byl rokem teroristického útoku na Spojené státy, probíhala válka v Afghánistánu, mezinárodní situace tedy nebyla vůbec klidná, a přesto jsme to jako společnost zvládli lépe než dnes, kdy paradoxně díky našemu členství v EU, máme větší zkušenost se světem. Nabízím jednu možnou odpověď. Na rozdíl od současnosti v roce 2001 ještě nebyly rozšířeny sociální sítě. Tento virtuální komunikační svět dnes pro mnohá média a politiky slouží jako ohromný zdroj informací. Bohužel, mnohdy velmi málo odráží realitu a skutečnost.

Ukázalo se to např. při přejezdu amerických vojáků Českou republikou. Média začala okamžitě informovat o negativním postoji několika prorusky orientovaných blogerů a přispěvovatelů na sociálních sítích, politici na ně začali reagovat a okamžitě se nastavil obraz české společnosti, která je rozdělená na fanatické odpůrce a příznivce. Jak to dopadlo, víme každý. A podobné je to i s uprchlickou krizí. Tím, jak média a mnozí politici reagují a interpretují extrémní příspěvky na sociálních sítích jako něco, co je názorem většiny české společnosti, tak de facto tento obraz skutečně vytvářejí. Statisíce přispěvovatelů na facebooku zkrátka není hlasem miliónů, kteří se v tomto světě elektronických médií nepohybují. Toto by si měli novináři a politici denně opakovat před spaním a celou uprchlickou krizi můžeme pak zvládnout racionálněji a bez zbytečných šrámů, které se ve společnosti vytvářejí.