Děkuji. Já bych chtěl stručně reagovat na tři poznámky nebo témata mého ctěného kolegy. Musím říct, že oceňuji, že tady dnes vedeme pro jednou skutečnou debatu o obsahu toho návrhu. To mám rád.

První z nich se týká té celkové hranice tisícinásobku životního minima jako maximální výše dluhů, se kterou lze do toho procesu vstoupit. Upřímně řečeno, kdyby bylo úplně po mém, tak by (Několik poslanců se nahlas baví.) - teď mě tady ruší, pana poslance Bendu - kdyby bylo úplně po mém, tak by tam nebyla ani tahle hranice. Ono totiž jde o to, a to je hrozně důležité, neznám dlužníka, který by dlužil tolik, kolik si půjčil. Čili to není hranice, jak pan poslanec říkal, že jsem si půjčil dva milióny a teď je nebudu muset splatit. Kdepak! Ono po pravdě panu poslanci určitě ano, aspoň na začátku volebního období, ke konci nevím, ale téměř nikomu z těch lidí, kteří jsou v té situaci, tak by nikdo dva milióny nepůjčil. To musíte mít nějaké věřitele, kteří jsou ochotni vám půjčit dva milióny nejdřív a to už si každý rozmyslí. Takže to, co my vidíme - a v tomto nám věřte, my se s těmi případy skutečně setkáváme v naší běžné činnosti - to jsou lidé, kteří si půjčili na začátku to, co vy říkáte. Oni si půjčili na tu obytnou stěnu nebo jak se to jmenuje, co si lidi dávají do obýváku, někteří ještě pořád, sto tisíc, nebo na kuchyň sto padesát tisíc třeba anebo na nějakou blbost. Jsou i lidi, kteří byli nerozvážní, ale prostě ty celkové dluhy ve smyslu toho, kolik opravdu oni někomu odčerpali peněz, to bývá sto až dvě stě tisíc, padesát až dvě stě tisíc. Všechno ostatní jsou úroky, úroky z úroků, poplatky, náklady, pokuty za včasné nesplácení atd. To znamená tam jde prostě o to, že když se to někomu vymkne z rukou a přestane včas splácet, tak najednou to všechno začne růst jaksi exponenciálně, raketově to vystřelí vzhůru. A všechny hranice, které si můžeme nastavit - a to je ten důvod, proč je tam nechci - všechny hranice, které si můžeme nastavit, to proletí tak, jako že... A dneska to přesáhne 50 % mých schopností splácet a zítra už 30 a za další měsíc 10, jak už u exponenciální křivky bývá. To je jako když se vám množí králíci.

Samozřejmě dá se na to snadno namítnout - no tak proč si nevezmeme výši té jistiny, tedy toho, co si ten člověk skutečně půjčil, a nevezmeme nějaké procento z toho nebo nějaký strop v tomto. No kdyby to šlo zjistit bezpečně zpětně, tak ano, jenže my zase vidíme na kazuistikách těch lidí, těch pádů do dluhové pasti, že tam nejméně jednou a většinou několikrát dojde k tzv. přeúvěrování, kdy se ti lidé postupně dostávají od těch nejserióznějších půjčovatelů nebo věřitelů k těm nejméně seriózním a v každém tomhle stupni dochází k tomu, že to, co dříve byl úrok na příslušenství, tak se stává jistinou, protože ta smlouva už je formulována tak, že mu teda půjčuje nějakou částku, ale tu mu nepůjčuje, že by mu ji opravdu půjčil a on si za ni mohl něco koupit, ale půjčuje mu to v tom smyslu, že se tím poplatí pohledávky těch předchozích věřitelů, té předchozí vlny věřitelů a obyčejně ještě pak v těch nižších patrech s tím, že dokonce se tam už rovnou píše větší částka, výrazně větší částka, než kolik fakticky ten nový věřitel vydá, že už tedy první velký úrok, často stoprocentní, je skryt v té tzv. jistině.