Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já před vás předstupuji se zákonem, se školským zákonem, který řeší problematiku distanční výuky. Úvodem se sluší, abych vám poděkoval za to, že projednáváte v legislativním stavu nouze tento tisk. Chci i vysvětlit, že tím plním jeden ze slibů, který jsem dal minule na plénu Senátu, že zareagujeme velmi rychle na tu situaci a předložíme návrh, který v podstatě vyplní to vakuum, které v zákoně se ukázalo na jaře, že je, a to je neupravení povinnosti distanční výuky v dobách nouzového stavu, mimořádných opatření, ale, a ten návrh to obsahuje, i jiných možných opatření či omezení karanténního typu ze strany krajských hygienických stanic.

Tento zákon, o kterém někdo říká, že ministerstvo, a bylo to na půdě sněmovny včera řečeno, že jsme se pokusili zneužít legislativního stavu nouze, abychom to urychlili, já bych tam dal slovíčko „využít“. Samozřejmě, že ten legislativní proces, který jsme se snažili jako ministerstvo maximálně zkrátit, zabírá nějaký čas. My jsme nelenili a skutečně asi se nedal tento zákon připravovat, pokud jste chtěli napřed navnímat tu situaci a udělat to i poctivě, tak se asi nedal dělat v prvním měsíci po vypuknutí koronakrize. Přesto, když začneme odpočítávat čas, tento návrh ležel na Úřadu vlády v červenci tohoto roku a posuzovala ho Legislativní rada vlády.

Předtím bylo zkrácené meziresortní připomínkové řízení. Jsem skutečně přesvědčen, že volnost tohoto zákona, ale i jasné vymezení mantinelů pro případy nouzového stavu, mimořádných opatření či karanténních opatření je zvolena vhodně.

Co se týká možného zkrácení, prosím, věřte, že to přidání se k legislativnímu stavu nouze a k volebnímu zákonu, který se objevil, a objevila se nutnost jeho zrychleného projednání, přiznávám, využil jsem této možnosti a pokusil jsem se zrychlit proceduru, ale ne ve prospěch toho, abych mohl říct, že ho mám schválený, ten zákon, případně, ale ve prospěch toho, abychom zvýšili právní jistotu ředitelů našich škol, ideálně před 1. 9. Poctivě přiznávám, že nebýt toho předchozího zákona, volebního zákona, tak i přes zkrácení všech těchto lhůt by tento návrh zákona doputoval do dolní komory až na schůzi 15. 9., a tedy než se dostanu k materii toho zákona, znovu říkám, že jsem rád, že jsem mohl využít té situace. Samozřejmě vnímám, že to není standardní krok, ale celý tento rok není standardní. A tak, prosím, v zájmu českého školství se věnujme tomuto zákonu a jeho obsahu, diskutujme o něm, ale znovu bych chtěl se omluvit za tu formu. Možná v duchu těch covidových opatření a reakce na jarní covidovou pandemii je to snad omluvitelné.

Materie toho zákona, jak už jsem řekl, nepokrývá, i když je v podstatě inspirována jarním covidovým obdobím, tak to není pouze reakce, není to ad hoc zákon, který by měl řešit případná opatření covidu na podzim tohoto roku, ale mělo by to být trvalé ukotvení distanční výuky pro výjimečné situace v zákoně. Návrh zákona obsahuje povinnost školy poskytovat distanční vzdělávání v těch vymezených typech případů, znovu zopakuji, nouzový stav, mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, ale také lokální karanténní opatření, a ukládá povinnost žákům a studentům to distanční vzdělávání navštěvovat, respektive se ho účastnit. Je to reakce na jarní situaci, kdy vakuum v zákoně bylo častokrát, nebo ne častokrát, ale v některých případech rodiči interpretováno tak, zákon to neřeší, děti nemají povinnost, takže nás nemáte, jakou formou nutit.