Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci.

Já považuji za nezbytné, abych se vyjádřil k návrhu poslanců, ke kterému Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyjádřilo nesouhlasné stanovisko. To nesouhlasné stanovisko, které ministerstvo zaujalo souvisí především s očekávaným přínosem nové reformy financování regionálního školství. Ta reforma je založena a předpokládá spravedlivější přerozdělení prostředků státního rozpočtu jednotlivým školám a školským zařízením a respektování specifik vzdělávacích institucí v jednotlivých krajích.

V současné době, a ono už to tady padlo, republikové normativy se stanovují jako výše relevantních výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby na jedno dítě, na jednoho žáka nebo studenta. Je to tedy normativní způsob financování. Ale následně se z republikového normativu stávají různé finanční soustavy jednotlivých krajů. To znamená, je to nástroj rozpisu příslušných finančních prostředků státního rozpočtu mezi jednotlivé kraje. Krajské normativy, které stanovuje krajský úřad v přenesené působnosti, následně představují výši výdajů, a to vždy na konkrétní jednotku výkonu, což se již delší dobu ukazuje jako hodně volná právní formulace, která umožňuje krajským úřadům stanovit krajské normativy s výraznými mezikrajovými odchylkami pro podobné jednotky výkonu. A tady chápu, že může dojít k nějakému ideologickému sporu, protože samozřejmě je otázkou, jestli preferujete standardizaci vzdělávání v České republice, nebo jestli je to tedy ten čistě normativní způsob, kdy každý žák si nasadí baťůžek s těmi penězi a putuje tím systémem.

Ten uvedený problém, který byl hlavním důvodem předložení návrhu reformy financování regionálního školství schváleného v roce 2017, přetrvává. Proto se domnívám, že skutečně není na místě uvažovat o dlouhodobém odložení těchto v tuto chvíli již přijatých změn.

Například v oblasti středního vzdělávání vede stávající model velmi často k přijímání žáků, kteří na daný obor nemusí mít studijní předpoklady, nebo ten obor dokonce nestudují, což vede ke snižování kvality vzdělávání a také k neefektivnímu vynakládání prostředků státního rozpočtu. Jednoduše ten boj o studenty ve středním školství, o ty jednotlivé hlavičky právě díky normativnímu financování docela zásadně selhává.