Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

otázka, kde je ten bod zlomu, kde je to světlo na konci tunelu, je samozřejmě tou zcela legitimní a možná nejlegitimnější v tuto chvíli, abychom si uvědomili, na co čekáme.

Nákaza covid-19 je velmi nepříjemná z toho hlediska, že se klinicky chová poměrně mírně, nicméně postihuje obrovská kvanta populace a tedy v daném procentu, kdy ten průběh je závažnější, vede ve velkém procentu k úmrtí, to znamená, u těch osob, které jsou zranitelné, které jsou s komorbiditami, a z toho hlediska my se té nemoci samozřejmě obávat musíme. My ji nemůžeme ignorovat, nemůžeme jít do modelu, který vede k desetitisícům úmrtí, protože neděláme vůbec nic.

To, co je obrovským problémem, je, že ten virus nezmizí. Ten tady v populaci bude, bude tady s námi a my ho nejsme schopni z populace eliminovat, podobně jako to bylo třeba u SARS, protože ti, kteří měli teplotu, šli do izolace a dále už to onemocnění nešířili. Tady teplota není u všech, není signifikantní známkou, to znamená, musíme hledat jinou.