Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
otázka, kde je ten bod zlomu, kde je to světlo na konci tunelu, je samozřejmě tou zcela legitimní a možná nejlegitimnější v tuto chvíli, abychom si uvědomili, na co čekáme.
Nákaza covid-19 je velmi nepříjemná z toho hlediska, že se klinicky chová poměrně mírně, nicméně postihuje obrovská kvanta populace a tedy v daném procentu, kdy ten průběh je závažnější, vede ve velkém procentu k úmrtí, to znamená, u těch osob, které jsou zranitelné, které jsou s komorbiditami, a z toho hlediska my se té nemoci samozřejmě obávat musíme. My ji nemůžeme ignorovat, nemůžeme jít do modelu, který vede k desetitisícům úmrtí, protože neděláme vůbec nic.
To, co je obrovským problémem, je, že ten virus nezmizí. Ten tady v populaci bude, bude tady s námi a my ho nejsme schopni z populace eliminovat, podobně jako to bylo třeba u SARS, protože ti, kteří měli teplotu, šli do izolace a dále už to onemocnění nešířili. Tady teplota není u všech, není signifikantní známkou, to znamená, musíme hledat jinou.
Ten problém je, že my, pokud tady přijmeme nějaká opravdu tvrdá opatření, tak se dostaneme do situace, že po několika týdnech, zpravidla dvou, třech, čtyřech, se dostaneme do situace, kdy tady ta nemoc se zase vymýtí a budeme mít dva až tři měsíce klid. Ovšem potom se zase vrátí. Takže buď je tady strategie šlapání na brzdu, která je po určité fázi, kdy nedodržujeme prakticky nic, nebo je to snaha udržovat kontinuálně nějaký stupeň opatření, která vedou k tomu, že nárůsty nejsou nijak vysoké.
Nás teoreticky tolik nezajímá, kolik je počet nově diagnostikovaných, protože řada z nich nemá žádné příznaky a v podstatě z hlediska klinického není příliš ohrožena. Ale z hlediska epidemiologického jsou problémem, protože i tito lidé tu nákazu šíří a my s nimi logicky musíme něco dělat, protože tak, jak se situace vyvíjela během prázdnin, tak se tady objevil obrovský pool (?) osob, které jsou infekční a které vedou vlastně k tomu, že se dále to onemocnění šíří.
Jak z toho ven? Je v podstatě pouze dvojí cesta. Buď budeme mít takové testy, které budou úplně jednoduché a které se distribuují celému národu a nejsou to, podotýkám, antigenní testy, ty mají určitou míru chybovosti, hypoteticky, kdybychom měli takovýto test, tak jsme schopni v čase Č otestovat celou populaci a ti, kteří budou pozitivní, půjdou do izolace a po 14 dnech nemáme problém. To zatím k dispozici není.
Druhá cesta je, že budeme mít vakcínu, protože otázka promoření v tuto chvíli už není úplně na místě. My víme, že když se nakrásně promoříme, tak ta imunita bude trvat řádově tři až šest měsíců. Už tady máme příklady i z naší republiky, kdy se člověk znovu nakazil po době kratší než tři měsíce. Takže my nejsme schopni se promořit, abychom ten virus z populace vypudili, protože on by se vracel. Takže jediná cesta je bohužel v tuhle chvíli vakcína. Vakcína zatím je na cestě, žádná z těch vakcín, o kterých uvažujeme, ještě schválena nebyla. Ty, které byly schváleny, tak byly schváleny v jistém předběžném režimu a nejsou to vakcíny, které by byly registrovány na evropském trhu. Až budeme mít vakcínu - a já pevně věřím, že z těch 160 kandidátních vakcín alespoň nějaké procento doběhne do konce - budeme moci očkovat naši populaci. V podstatě to vypadá tak, že první dávky bychom měli dostat na konci tohoto roku, ale dominantní bolus by měl přijít na konci prvního čtvrtletí a ten největší na konci druhého čtvrtletí. To znamená, před polovinou roku 2021 je obtížné najít nějaké bližší světlo, protože tam ta opatření budeme dodržovat, pokud se toto podaří, tak v režimu dobrovolné vakcinace bychom se mohli v polovině roku dočkat toho, že ten virus přestane u nás takto intenzivně cirkulovat.
Děkuji.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
