Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nejprve mi dovolte, vážený pane předsedající, abych reagoval na vás. Vy jste řekl, že moji koaliční předřečníci stále obviňují z nečinnosti vaši minulou vládu. Já jsem tady seděl téměř po celou dobu. Jsem tady od jedné a s dvěma krátkými přestávkami jsem si vyslechl skoro všechny projevy. Jediný, kdo tady kňučel a vymlouval se na předchozí vlády, na Sobotku, na Topolánka na to, že vy už jste nemohli nic udělat, tak byl pan bývalý premiér Babiš. A já se dneska na nikoho vymlouvat nebudu. Ani na Klementa Gottwalda, ani na Lubomíra Štrougala, ani na Václava Klause, dokonce ani na vládu Andreje Babiše. Nebudu reagovat ani na ty projevy, ani na pana bývalého premiéra. Pro mě ten jeho příspěvek bylo takové trochu dada. Nebude reagovat ani na vás, na ty nepravdy, které jste řekl. To si nechám a povodím si vás v některém z dalších televizních pořadů. 

Nyní mi ale dovolte, abych vás seznámil se zprávami o ekonomické situaci v jedné evropské zemi, jejíž jméno tady dnes opakovaně zaznělo. Kurz národní měny za půl roku oslabil skoro o 15 %. Vláda byla nucena uvolnit mimořádně ropné rezervy. Dochází k diskriminaci cizinců při nákupech a flagrantnímu porušování práva Evropské unie. Vláda byla nucena vyhlásit stav energetické nouze. Obchodníci ve velkém žalují stát a vláda byla nucena zavést přídělový prodej. Popisuji samozřejmě Maďarsko a tragické důsledky tamního za zastropování cen benzínu a nafty. A pamatujete si, kdo nám letos na jaře v době vysokých cen pohonných hmot radil postupovat úplně stejně? Cituji: "Vláda musí okamžitě zastropovat cenu benzínu a nafty!" Andrej Babiš letos v březnu. "My bychom okamžitě zastropovali ceny pohonných hmot." Karel Havlíček těsně předtím. Myslím, že každý trochu příčetný člověk je dnes rád, že jsme tyto rady neuposlechli.

Poučením z této epizody je obezřetnost vůči absolutnímu populismu, který nám tady zavedla opozice, a vůči maďarské cestě, která je očividně její hlavní inspirací. Všichni si pamatujeme, jak Andreje Babiše před volbami přijel podpořit jeho přítel Viktor Orbán. Všichni jsme slyšeli, v kom se shlíží Tomio Okamura. Jenže ona tato Orbánova cesta nekončí zastropováním cen pohonných hmot, Orbánova cesta znamená také vyrazit do Moskvy a škemrat u Putina o plyn. Kdyby tady dnes místo nás bylo hnutí ANO, v koalici, nepochybuji, že právě to by se stalo, a svět by oblétaly fotky nejen vysmátého Sergeje Lavrova s maďarským ministrem, ale třeba také s vámi, pane Havlíčku, prostřednictvím předsedajícího pana Havlíčka, anebo třeba s paní Schillerovou. A možná by byli i pávi.

Maďarsko, země, která je inspirací místní opozice, se dnes krčí izolované na okraji zájmu Evropy a maďarští ministři jsou na společných unijních jednáních terčem tvrdých výčitek, tedy pokud se s nimi zrovna vůbec někdo baví, což na poslední Radě ministrů pro energetiku nebyl zrovna ten případ. Naše vláda Orbánovu cestu odmítla jasně a zřetelně. Česká republika se díky naší aktivitě stává rovnocenným partnerem těm největším hráčům Evropské unie. Češi se už nemusí za své představitele před zbytkem Evropy stydět. Naše vláda totiž moc dobře ví, co je tím zlem, které se dnes snaží co nejvíc poškodit české občany a české podniky. Tím zlem je Putinova energetická válka, jeho snaha navyšovat ceny energií a jeho postupné odstříhávání Evropy od dodávek plynu.