Vážené kolegyně, vážení kolegové,

jsem svým způsobem rád, že jsem tady způsobil takové intelektuální vzepětí u některých (smích poslanců ANO), že je to vybudilo k takovým hlubokým výkonům. Víte, když slyšíte opravdu snůšku lží nebo polopravd, čtvrtlží, tak si říkáte, jestli vůbec má smysl na to odpovídat, protože to je tak snadno vyvratitelné a je to tak flagrantní, a já si skutečně tady tu předvolební bedýnku nepostavím, věřte mi, že ne. Já nepotřebuji žádný potlesk. Já nepotřebuji žádné pubertální nebo postpubertální narážky či urážky i vtipy z gymnázia, skutečně nikoliv. Já na to nebudu vůbec reagovat. Mám pocit, že někoho jsem se dotkl už jenom tím, že jsem tam prostě 3,5 roku. Já se tím nevytahuji, prosím. Jednou mi sekretářka přišla říct: Dnešním dnem jste tady o den víc než jiný ministr, ten co tu byl doposud. Ale to je všechno. Způsobilo to neuvěřitelné citové zranění u některých lidí.

S těmi akvizicemi, abych mluvil k tomu, co se třeba tady objevilo opakovaně, všichni přece, kdo jenom trošku do toho vidí, vědí, jak je to. A přesto tady vytvářejí takové jakoby diskopříběhy o tom, že se nějaké miliardy tlačí před sebou, že nic nebylo nakoupeno. Vždyť je to přece bohapustý nesmysl. Bylo nakoupeno 12 500 útočných pušek Bren, bylo nakoupeno přes 9 000 pistolí. Vojáci, jak opakovaně ujišťuje náčelník Generálního štábu, čili nikoli politik, mají tu výstroj, co mají mít. A to, že se některý tendr prostě shodí, protože jedna z firem ucházejících se o tu zakázku zaútočí na tu druhou a dostane se to do té mlýnice odvolání, to přece všichni také víte, nebo většina z vás, která se tím tématem zabývá. Takže proč tady ten tyjátr? Nechápu to. Budu mluvit jenom konkrétně. A nezlobte se, pokud někdo vytahuje takovéhle argumenty a formuluje je, nezlobte se na mě, tak nedospělým způsobem, tak bych opravdu marnil čas, kdybych takového člověka chtěl přesvědčit. To je úplně zbytečné. To zdržuje mě, jeho a především vás všechny.

Potřebuji a dovolím si říct, že ji mám, protože věřte mi, že oni by se ozvali, že mám důvěru převážné části těch kluků, co slouží v armádě. To je pro mě podstatné a nechci se tady nikoho dotknout. Ale mně jde o ně a oni mě promiňte, já se za to velmi omlouvám, oni mě berou. A mám taky důvěru spojenců. Není úplně běžné, aby třeba země, která by měla tak špatný záznam, nebo tak špatný výkaz, jako se tady prezentuje, aby v době velkých českých turbulencí na české politické scéně, abych byl přijat u svého kolegy ze Spojených států, který se mnou jedná jako s partnerem, nikoli jako s nějakým emisarem z nějaké vzdálené maličké zemičky, vůbec ne, a který oceňuje to, co my jsme jako partner v Alianci schopni dodat. To není moje zásluha, probůh. Já nemám tolik nevkusu, abych se tady chlubil nějakým cizím peřím. Ale je to výsledek výkonu té armády. Odmítám prostě, aby se tady ta armáda takhle špinila a takhle pošlapávala, protože nemá to či ono, protože jí schází základní... Není to pravda. Samozřejmě že potřebuje víc a samozřejmě že hledáme všechny možné cesty, jak to udělat. Ale v reálném čase.

Koho jsem si já mohl vybrat? Já bych si nejraději přišel na Ministerstvo obrany, kde by byl báječný náčelník Vojenské policie, kde by byl skvělý a ničím nezkorumpovaný nebo nezkompromitovaný ředitel Vojenského zpravodajství. Prostě to tak nebylo. A nebylo to tak rozhodně mojí vinou, tak jsem si prostě ty lidi hledal a nebylo to vůbec snadné. Víte sami, že to není snadné. Že jsem se mohl obklopit náměstky. Ano, Česká republika se hemží lidmi, kteří půjdou za 80 tisíc hrubého podepisovat smlouvy za miliardy. Tak takových opravdu tady nenajdete tolik. Ti lidé mají obrovskou odpovědnost, jsou pod obrovským drobnohledem a líčit to tady jako nějaký personální trh, je naivní anebo prostě zase lživé. Nemohu si pomoct.