Na klid zbraní to ani po více než třech týdnech od začátku ruské invaze nevypadá. Naopak. Ruská agrese se vůči civilnímu obyvatelstvu stupňuje. Města jsou obléhána a ostřelována. Mnozí utekli jen s tím nejnutnějším a denně ve zpravodajství a na sociálních sítích sledují, jak tanky a rakety ničí jejich domovy.

Všichni jsou vystrašení. Bojí se o svou budoucnost. Bojí se o své muže, kteří brání jejich vlast před bezprecedentní agresí. To jsou hrdinové, kteří bojují i za Evropu.

Ačkoliv se ve veřejném prostoru objevují pozitivní zprávy a mnozí se aktivně podílí na pomoci uprchlíkům, tak tu kolují i falešné informace, které hrají na notu závisti a nenávisti.

Vzdejme se představ o uprchlíkovi jako o člověku v roztrhaných šatech, bez znalosti moderních technologií a s dětmi naloženými na dvoukoláku. Ukrajinci žijí podobně jako my. Používají chytré telefony, sociální sítě, mnozí mají dobré vzdělání. Kyjev je moderní metropole, srovnatelná s městy západní Evropy.

Jsou to lidé jako my. Mají podobnou kulturu, víru i hodnoty. Proto musíme těmto lidem, prchajícím před válkou, zajistit co nejdůstojnější podmínky azylu. Jsem rád, že ve společnosti panuje podobná nálada.

Bude to těžké, ale zvládneme to.