Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes před vás předstupujeme, abychom skutečně vás požádali o nemalou věc, a to je prodloužení nouzového stavu v České republice. Když jsem tady poslouchal kolegy přede mnou, tak jsem měl pocit, že oni vlastně tady dělají něco pro nás jako pro vládu! Že my chceme prodloužit nouzový stav! Ale to tak není! My ten nouzový stav chceme prodloužit, protože to je nezbytné pro ochranu našich občanů, to je skutečný fakt, to neděláte pro nás! To děláte pro to, abychom zvládli obrovskou krizi, které čelíme, největší pandemii za posledních sto let na území České republiky. To je zkrátka holý fakt. A já samozřejmě jsem sám nebyl příznivcem prodloužení nouzového stavu. To určitě víte i podle mých výroků. Myslel jsem si, že skutečně není potřeba, že nouzový stav má být vyhlašován na nezbytně nutnou dobu a po jeho ukončení, po té skutečně největší krizové fázi dojde k tomu, že budeme postupovat podle mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví vydaných na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Takto jsme k tomu přistupovali.

Samozřejmě, situace se zásadním způsobem změnila rozhodnutím Městského soudu v Praze. To samozřejmě zcela změnilo situaci a my z toho musíme vycházet. My samozřejmě dané rozhodnutí Městského soudu v Praze respektujeme, byť si úplně nejsme jisti zcela tímto názorem a určitě podáme i kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Už i mj. proto, že to je vlastně bezprecedentní rozhodnutí v České republice.

Nemáme tady žádný precedens, ze kterého bychom mohli vycházet, což ostatně konstatuje i Městský soud v Praze, že tady není prošlapaná cesta, že bychom se podívali dozadu a řekli, budeme postupovat tak a tak, máme tady nějaké mantinely, v rámci kterých se pohybujeme. My jsme se pohybovali v mantinelech zákona o ochraně veřejného zdraví, který dává poměrně široké kompetence Ministerstvu zdravotnictví s cílem zajistit prevenci, likvidaci, nebezpečí vzniku pandemie nebo epidemie na území České republiky, zakazovat činnosti, nařizovat činnosti. Toto všechno ten zákon obsahuje. Nyní tady máme rozhodnutí Městského soudu v Praze. A my ho samozřejmě respektujeme. A víme, že jediná možnost, jak pokračovat v tom dobrém trendu, který nyní pozorujeme v rámci epidemiologické situace na území České republiky, je pokračovat v nouzovém stavu právě do onoho data 25. 5.

A když tady poslouchám vyjádření, že tedy prodloužíme do desátého, do sedmého, o sedm dní, o čtrnáct dní. To jsou samozřejmě nějaké názory. To nemá žádnou odbornou oporu. To není podpořeno jakýmikoli analýzami, jakýmikoli odbornými argumenty. Ta situace je totiž velmi jasná. My, pokud chceme, abychom udrželi kontrolu nad epidemiologickou situací v České republice, tak musíme to rozvolňování daných opatření dělat postupně. My nechceme nouzový stav prodlužovat, protože chceme dále utahovat šrouby. My je chceme povolovat. Ale to povolování musí mít nějaká pravidla, musí být opřeno o data, s tím souhlasím, a ty vlny musí být nějakým způsobem rozděleny. A jsou rozděleny po čtrnácti dnech. V zásadě skutečně ta velká rozvolnění mají mezi sebou čtrnáctidenní intervaly právě proto, že víme, že nemoc COVID-19 má čtrnáctidenní inkubační dobu. To je všeobecně uznávaná inkubační doba i v rámci WHO. A my potřebujeme mít schopnost vyhodnotit, pokud uděláme nějaký krok, pokud uděláme nějaké rozvolnění, jaké dopady to bude mít na data o epidemiologické situaci v České republice právě do těch čtrnácti dnů. Protože pokud by ty dopady byly negativní, tak zkrátka budeme muset zbrzdit, budeme muset zastavit, budeme muset rozložit ty vlny ještě do dalších menších vln. A právě také potřebujeme, abychom byli schopni identifikovat, co způsobilo to, že například došlo k nárůstu počtu pozitivních pacientů.

Tady se hodně diskutovala otázka Velikonoc. Nyní víme, že Velikonoce reálně žádný zásadní dopad neměly, protože dnes jsme již víc než čtrnáct dní od Velikonoc, víc než čtrnáct dní od otevření oněch hobby center a podobně, a vidíme, že na epidemiologické situaci se to nikterak neprojevilo. To znamená můžeme si toto odškrtnout a můžeme říci, ano, toto nemělo ten negativní dopad. Ale máme tady další otevření. Máme tady obchody, máme tady farmářské trhy, chystáme restaurace atd. A v každé té chvíli potřebujeme vědět, pokud dojde k nějakému zhoršení epidemiologické situace, co to způsobilo, abychom byli schopni identifikovat, způsobilo to otevření obchodů, způsobilo to otevření restaurací, způsobilo to otevření posiloven atd. A pokud slepíme rozvolnění skutečně do velmi krátkého výseku, skutečně pokud by došlo k tomu, že vlastně ze dne na den budeme muset rozvolňovat masivně tyto rizikové provozy, tak nejsme schopni tuto identifikaci učinit. A pak budeme pouze honit králíka na poli a bez jakéhokoli smyslu nebudeme schopni identifikovat, proč se nám ta situace zhoršuje.