Vážený pane Šporcle,

děkuji za Váš zájem o stav kultury za koronavirové epidemie. Doba je hektická, ale stále platí slova Jana Wericha: „Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“ Dnes je naším hlavním úkolem přežít a ulevit přetíženým zdravotníkům. Zároveň však musíme zajistit, aby po porážce nemoci se mohl náš život vrátit k normálu. Nejhorší, co by nás mohlo potkat, by bylo zjištění, že se kultura stala obětí epidemie a mele z posledního. To se však nestane. Mohu Vás ujistit, že s kolegy v resortu děláme vše pro to, aby nákazou napáchané škody byly co nejmenší.

Jsem vděčný České televizi, že o Vašem dopisu, který jsem si stáhl z facebooku, jsme mohli vést debatu již v jejím vysílání. Protože si ale přeji, aby Vámi nadnesené otázky nebyly zapomenuty a nenabraly po Vaší schůzce s premiérem, ministryní financí a ministrem průmyslu, na níž jsem nebyl kvůli možná předvolebnímu marketingu hnutí ANO přizván, jepičí osud, nabízím svoji písemnou reakci.

Nestojím o to, aby se stav a osud kultury dostal do zajetí předvolebních politických intrik. Musím proto narovinu uvést: kultura je velmi důležitá, ale chápu, že vláda musela v posledních týdnech přistoupit k řadě restrikcí kvůli záchraně životů a zdraví. Vše navíc zkomplikoval fakt, že od ledna čelíme infekčnějším a pro životy lidí nebezpečnějším mutacím viru a klíčové pro nás všechny se stalo teď zabránit kolapsu zdravotního systému. Až se nám toto podaří, věřím, že se nám v půlce dubna podaří vrátit děti do škol, včetně všech uměleckých. Souhlasím totiž s Vámi, že mnoho měsíců online výuky má na žáky a studenty devastační vliv.

Ani za epidemie však kultura existovat nepřestala. Ačkoliv nechci exhibovat a přetahovat se o mediální zájem s ministrem zdravotnictví, tak využívám každou příležitost o ní hovořit. S kolegy pořádáme pracovní schůzky a videokonference se zástupci všech oblastí kultury a rozdáváme rozhovory. Mapujeme situaci, nasloucháme příběhům z praxe, vysvětlujeme naše plány i aktuální programy podpory. Za velmi cennou pokládám pracovní skupinu pro obnovu kultury, v jejímž rámci hovoříme s představiteli všech segmentů kultury – malých i velkých divadel, hudebních i filmových festivalů, koncertů, kin i nezávislé scény. Mně samotnému záleží především na udržení regionální kultury. Ještě před epidemií se nám podařilo splatit dluh minulých vlád a zvýšit mzdy těch dosud nejopomíjenějších pracovníků v kultuře jako jsou knihovníci, ale také regionální divadelníci a hudebníci, kteří za svá vystoupení nepobírají žádné vysoké honoráře. Nehodlám teď ani kvůli pandemii nad nimi zlomit hůl.