Jenom mě zaujalo to, co tady říkal pan senátor ve svém vystoupení. Mohu potvrdit, že to jsou argumenty, které používáme také v těch jednáních mezinárodních, protože to je dost důležitá věc, že kdybychom se vlastně zavázali k přijímání určitých lidí z určité oblasti, a my přitom dopředu víme, že oni k nám vlastně nechtějí, tak vzniká otázka, jak to bude fungovat, protože dnes vlastně víme, že pokud se jedná o uprchlíky z jihu, nebo migraci z jihu, tak ta většinou směřuje do těch oblastí a míst, kde má určité zázemí. Mají tam rodiny, mají tam komunity, se kterými se mohou spojit. Takže jim to dalo jistou perspektivu.

Je prostě faktem, že v ČR, pokud toto zázemí neexistuje, prostě my jakoby nenabízíme to, co oni hledají, tak vlastně k nám opravdu nesměřují. Ve chvíli, kdy bychom je podle nějakého přerozdělovacího mechanismu, takového byrokratického, k nám přeřazovali, tak vzniká otázka, jak by byli nadšeni z toho, že musí do ČR. My už máme dneska příklady rodin, které tady přišly z Iráku, které vlastně v desítkách začaly utíkat pryč. To byla ta irácká skupina 150 lidí.