Děkuji. Dámy a pánové. Rád bych se vyjádřil k tomuto tématu, protože si myslím, že je o něco složitější, než jsme slyšeli ve vystoupení místopředsedy Vojtěch Filipa. Shodou okolností jsem měl možnost zabývat se touto věcí v době, kdy jsem byl ministrem zahraničí a mám dojem, že mám některé informace i zkušenosti, které by bylo docela dobré, kdyby ve Sněmovně zazněly.

Ta problematika a otázka udržování hrobů na obou stranách, ta se podle mého názoru začala komplikovat právě v době, kdy jsem byl na Ministerstvu zahraničí. Není tak těžké si to spojit s konfliktem, ke kterému došlo na Ukrajině a na Krymu. Paralelně s tím, jak vlastně nebylo možné jednat, nebo jsme vlastně nejednali s Ruskem na nejvyšší úrovni, to znamená úrovni ministrů nebo náměstků ministrů, tak se vlastně začala komplikovat i otázka údržby hrobů. Sám si z té doby pamatuji celou řadu věcí a komplikací, které začaly narůstat, a proto si myslím, že z toho pohledu, který jsem tehdy v té době zažil, se celá ta věc jeví být významně jinak, než tady zaznělo z úst místopředsedy Vojtěcha Filipa.

Nemám na to moc času, ale aspoň vám naznačím, v čem je ten rozdíl, a proč si nemyslím, že to je tak úplně pravda, že jde o to, že si ti občané prostě něco myslí a my je nemůžeme k tomu nutit.

Protože v případě Ruska jsem často měl někdy úplně opačný pocit, že v některých místech, jako je třeba Vladivostok a podobně, to byli právě obyčejní občané, kteří se k téhle české historii stavěli docela příznivě a byly to spíš úřady, které jim bránily a které se k tomu stavěly úplně jinak.

Takže já jsem od jisté doby začal mít pocit, že se právě na ruské straně prosazuje určitá interpretace téhle historie a že se určitě jiná interpretace prostě nehodí a že to tedy není věc občanů, ale že je to vlastně otázka vývoje politické situace, která se takto promítala do česko-ruských vztahů. Já si pamatuji - a to je hodně zvláštní - že já jsem poprvé - myslím, že to bylo jednání, a to bylo jednání taky Ministerstva obrany, to se netýkalo jenom Ministerstva zahraničí, v roce 2015, kdy z ruské strany - to bylo zajímavé - poprvé zaznělo, že přece nejenom vaše problémy s památkami, s těmi pomníky legionářů, ale také my máme problémy s památníkem Koněva v Praze.