Ano, děkuji. Přeji vám dobré dopoledne. Já budu stručný, jenom bych se chtěl pokusit nějak velmi jednoduše tu pozici, pod kterou jsem se podepsal v tom dopise. Pan kolega se tady na mě směje, ale bude to opravdu stručné. Takže já bych chtěl jenom znovu zopakovat, co jsem už řekl mnohokrát, že po celou dobu, co jsem byl ministrem, tak jsem vlastně v tom řešení izraelsko-palestinského konfliktu neustále opakoval pozici, že řešením může být pouze dvoustátní řešení. A já připomínám, že to je pozice, kterou zaujímal už Václav Havel a mohl bych tady vyjmenovat všechny ministry a premiéry, kteří následovali. To byla celou dobu vždycky pozice České republiky. Dokonce Václav Havel, když tam tehdy navštívil, tak navštívil ještě Jásira Arafata, já si to pamatuji, a pak jel do Izraele. A vlastně se zdůrazňoval právě tento vyvážený přístup. Pouze toto řešení, které bude myslet na obě strany, má šanci být životaschopné.

A to je vlastně pozice, se kterou jsem se docela upřímně ztotožňoval, protože mě ten problém zajímal a vlastně jsem si sám kladl otázku, jestli existuje nějaká jiná cesta. Dokonce jsem se účastnil debat, dokonce i debat ministrů zahraničí v Bruselu, a vlastně vždycky jsme se shodli na tom, že všechny ty ostatní varianty troskotají, že není jiná varianta. No prostě proto, že tam žije šest milionů Palestinců někde mezi Jordánským a Středozemním mořem a co s nimi? Šest milionů Palestinců obklopených šesti miliony Židů a ti jsou ve vakuu. Takže to vakuum samozřejmě se tou anexí ještě zhoršuje. Takže co se jim vlastně nabídne?

Premiér Bibi Netanjahu nedávno řekl: "Palestincům žijících na územích, které hodlá anektovat, neudělím občanství." To je to, když říkám, že jsou ve vakuu, vlastně k němu budou odsouzeni. On jim prostě neudělí občanství. To je autentický citát z Haaretzu, tuším. Ano, takže to si nevymýšlím. A člověk si řekne. Tak kde je to, co jsme celou dobu říkali, že musí být řešení, které bude brát v potaz obě strany?

Mně to připadá dneska, že žijeme v takové zvláštní době, kdy vlastně se dá říkat cokoliv, strašně se relativizují věci, které platily jako určité principy. A když opakujete to, co jste vždycky říkal, tak vám někdo řekne, že jste se dopustil revoluce. Mně připadá, že my jsme v době, kdy je revoluční říkat to, co člověk opakoval třeba léta, tak je najednou řečeno, že to je něco skandálního.