Je to informace o jednání Evropské rady, která se konala 9. a 10. března. A já už jsem tady dnes zmínil jednou, že to, co bylo takovým viditelným bodem, bylo rozhodování a volba předsedy Evropské rady. A vy si asi pamatujete, že Česká republika, podobně jako dalších 26 států, podpořila Donalda Tuska, který byl zvolen na další období jako předseda Evropské rady. Vy asi si vzpomínáte, že kolem toho se vedla určitá debata. Především proto, že jeden z našich partnerů Visegrádu – Polsko – vlastně nakonec bylo jediným členským státem, který se postavil proti jeho zvolení. Ale nakonec se ukázalo, že to byl ojedinělý názor, že většina, nebo vlastně všichni ostatní členové volbu Donalda Tuska na další období podpořili. Je to pro nás samozřejmě trochu mrzuté, že jsme nedokázali na půdě Visegrádu vytvořit jeden postoj, nebo se shodnout v téhle věci, protože ona je docela důležitá a zásadní. Nicméně to bylo obtížné, téměř nemožné.

Já sám jsem jednal s polskými partnery o tom a mohu tady sám podat svědectví, že to byla velmi obtížná debata. My jsme argumentovali tím, že předseda Evropské rady byl v tom období ten, kdo nám poměrně dost rozuměl a dokázal formulovat věci i ve sporných věcech tak, že nám to bylo blízké a pomáhalo nám to v té evropské debatě. Vy si asi všichni pamatujete, že to bylo např. uprostřed migrační krize, kde předseda Donald Tusk docela i z mého pohledu výstižně formuloval to, co my jsme měli na srdci a co za nás nikdo v Evropě tak často nezvedal. Takže my jsme to ocenili. Já jsem o tom jednal třeba i s Maďary a ti také řekli, že za to období, co byl Donald Tusk předsedou, měli několik věcí, za které mu byli docela vděční. Takže i když zpočátku pan Viktor Orbán říkal, že je pro něho problém podpořit někoho, kdo nemá podporu vlastní země, tak nakonec Maďaři nehlasovali proti Tuskovi. A také ho podpořili.

A ten důvod je právě, co vám říkám, že i Maďaři mi potvrdili konkrétně několik bodů, u kterých mi řekli, že Tusk jim pomohl a dokázal prosazovat ty věci tak, jak jsme s ním domluvili. Ale to je stejná zkušenost, kterou máme my jako Česká republika. Takže já jsem se vlastně tyto argumenty právě snažil přenést a přednést také našim polským kolegům, abychom se v tomto sjednotili.

Hlavně jsem měl nejsilnější argument, že pokud nebude Donald Tusk zvolen, tak jsem pokládal za prakticky jisté, že předseda Evropské rady nebude už z těch zemí střední a východní Evropy. A my vlastně své geografické zastoupení v té roli ztratíme, což jsem pokládal za chybu a něco, co by mi připadalo, že by bylo naše skoro selhání. Nicméně ani tento argument, že přijdeme o tu pozici střední a východní Evropa, na polské kolegy neplatil, protože oni mi jednoduše řekli, že oni ho nepokládají za svého reprezentanta. A tím pádem se neděsí toho, že o něj přijdou. Takhle jednoduše.

Ale jenom vám tady naznačuji, že z toho není radost, že jsme se neshodli. A nakonec to dopadlo tedy tak, že se to na Evropské radě rozhodlo. Což bylo velmi důležité, protože pokud by se to nerozhodlo na této Evropské radě, tak se domnívám, že by se otevřel prostor pro další nominace a nastal by ten scénář, který zmiňuji, že by střední a východní Evropa o svého nominanta přišla. Takže to bylo velmi dobře, že Evropská rada rozhodla, že to neodložila a že jsme to nakonec těmi všemi hlasy proti Polsku odhlasovali. Já si myslím, že tohle je pro nás vlastně teď v této chvíli dobrá zpráva. Samozřejmě je to komplikace z hlediska Polska, protože ti byli samozřejmě s vývojem hrubě nespokojeni. A vypadalo to dokonce v jednu dobu, že se tam objevily hrozby, že by Polsko mohlo blokovat rozhodování Rady v dalších těch. Ale já se domnívám, že tahle věc se už trochu uklidnila a že v této chvíli si, věřím, i Polsko uvědomuje, že je třeba tu situaci zklidnit a postupovat konstruktivněji do budoucna.