Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Sešli jsme se tu dnes k prvnímu čtení jednoho z nejdůležitějších zákonů státního rozpočtu na rok 2020. A já připomínám, že jeho dnešní podoba se nerodila lehce.

Jeho první verzi jsme totiž jako Sociální demokracie nemohli podpořit. A bylo to vůbec poprvé v historii samostatné ČR, kdy se při vládním hlasování koalice na rozpočtu neshodla. Důvod byl jednoduchý. Dobrý rozpočet musí sloužit občanům, a to jeho původní návrh nesplňoval.

V kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí chyběly peníze na základní věci. Od sociálních služeb po náhradní rodinnou péči, ochranu dětí atd. Hlavně tzv. nemandatorní výdaje byly osekány až na kost. Některé služby by se musely prakticky zrušit, jiné by byly extrémně omezeny. Týkalo se to třeba sociální práce na obcích, dotačních programů pro prevenci rozpadu rodiny, ochrany seniorů, pěstounské péče a ochrany ohrožených dětí. Po vleklých a mnohdy tvrdých jednáních jsme ale došli ke kompromisu. V něm jsme zažehnali hrozící situaci a oproti původnímu návrhu jsme dosáhli v řadě oblastí významného zlepšení.

Odvrátili jsme kolaps některých služeb či faktickou likvidaci užitečných dotačních programů. A protože (?) kompromis není z mého pohledu rozpočet dokonalý, ale je to dobrý rozpočet. Všichni jsme museli hodně počítat a všichni jsme museli hodně slevit. Jsou ale priority, ze kterých jsme slevit nemohli. Já se domnívám, že stát nesmí šetřit na lidech, nesmí šetřit na investicích a nemá dělat tupé škrty.

Stát, který se vykašle na investice do lidí je odsouzen k úpadku. Stát, který se neumí postarat o nejmladší a nejstarší členy společnosti nemůže sám sebe označovat za civilizovaný.
Stát, který šetří na investicích do vědy, výzkumu a technologií, se zakonzervuje v minulosti a není konkurenceschopný.