Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, já jsem včera nestihla reagovat, takže moje reakce budou částečně na včerejší vystoupení, částečně na dnešní.

Dovolte, abych shrnula stručně vyjádření k jednotlivým vystoupením. Hlavní obavy poslanců SPD, pana Radima Fialy, Ivany Nevludové, Jana Hrnčíře, směřovaly k tomu, že se Česká republika ratifikací fiskálního paktu vzdá kontroly nad státním rozpočtem a vzdá se tak části své suverenity ve prospěch Evropské unie. Ono to nakonec zaznělo už od některých z vás, kteří podporujete fiskální pakt, i dnes.

Fiskální pakt - já to zopakuji a zdůrazním - není smlouvou s Evropskou unií. Jedná se o mezivládní dohodu, jejímiž smluvními stranami jsou vybrané země Evropské unie. V současné době se jedná o všechny země Evropské unie vyjma Spojeného království a České republiky. To znamená, že my jsme vlastně poslední země, která není součástí. A Evropská unie jako celek smluvní stranou není. Smlouva tak stojí mimo právní rámec Evropské unie. Fiskální pakt proto nezakládá ani neposiluje pravomoci Evropské unie včetně Evropské komise vůči České republice. To podtrhuji dvakrát.

Jedná se o dohodu, kterou mezi sebou uzavřely suverénní státy, a ty se ve fiskálním paktu zavazují, že budou dodržovat pravidlo vyrovnaných rozpočtů veřejných financí a že do svých vnitrostátních právních řádů samy zavedou mechanismus nápravy pro případ, že pravidlo vyrovnaných rozpočtů nedodrží. Dále se zavazují ke snižování veřejného zadlužení.

Navíc země, které neplatí eurem, mají možnost se ke smlouvě připojit, aniž by zároveň byly vázány pravidly vyrovnaných rozpočtů, obsaženými v Hlavě III. a IV. této smlouvy.