Dámy a pánové,

obsah návrhu zákona, kterým dochází zejména k prodloužení období, za které je osobám samostatně výdělečně činným poskytován kompenzační bonus, jsem zde již podrobně představila při minulém projednávání, kdy zde proběhla i detailní diskuze o jednotlivých tématech. Dovolím si tedy proto vyjádřit se pouze k pozměňovacím návrhům, které byly přijaty Senátem a se kterými nesouhlasím.

První z pozměňovacích návrhů rozšiřuje okruh subjektů kompenzačního bonusu i na zaměstnance nebo osoby pracující na dohodu o pracovní činnosti v případě, že jejich příjem nepřekročí 10 tis. korun, a dále na dobrovolné pracovníky pečovatelské služby a pěstouny. Obdobný pozměňovací návrh byl Senátem přijat již jednou ke sněmovnímu tisku číslu 816, a to jako nepřípustný legislativní přílepek. Poslaneckou sněmovnou však tehdy nebyl schválen.

Můj nesouhlas s přijatým pozměňovacím návrhem je dán především tím, že klíčovým aspektem při poskytování vládních podpor zmírňujících dopad současné krize, je zamezení jejich kombinací a souběhů, aby nedocházelo k neodůvodněným disproporcím mezi subjekty, kterým je podpora poskytována. Vládní podpora je tak rozložena mezi opatření Ministerstva práce a sociálních věcí programu Antivirus a opatření spočívající v aktivitě Ministerstva financí. Zákon o kompenzačním bonusu má primárně saturovat osoby samostatně výdělečně činné, kterým zcela vypadl zdroj obživy anebo vypadl významně. Nelze tedy souhlasit s kompenzací i pro osoby, které jsou obecně považovány za zaměstnance. Klíčová je zde existující hranice určená zákonem o nemocenském pojištění, která říká, kdo je a kdo není zaměstnancem. Zákon o kompenzačním bonusu tuto hranici nevytvořil, ale převzal pouze kritéria již existující v zákoně o nemocenském pojištění. Tato kritéria by měla být i nadále respektována. Rozšíření subjektů kompenzačního bonusu mimo okruh osob samostatně výdělečně činných zároveň komplikuje spravovatelnost kompenzačního bonusu ze strany finančních úřadů, protože tuto evidenci nemají.