V diskuzi na téma armádní zakázky se dnes bohužel vytrácí jeden základní fakt. Ačkoli samozřejmě je prioritním zájmem občanů České republiky mít obranyschopnou a dobře vyzbrojenou armádu, stejným zájmem občanů je, aby tato armáda získala svou výstroj a výzbroj hospodárně a naprosto férovou cestou.

Kdykoli mluvíme o objemu prostředků, které chceme na obranyschopnost země vydat, musíme brát v úvahu, že tyto prostředky vytáhli ze svých kapes daňoví poplatníci, kteří mají plné právo vědět, že se s jejich penězi zachází zcela transparentně.

Bohužel, zbrojní zakázky v České republice v posledních 25 letech nemají dobrou pověst. Kolová bojová vozidla Pandur a letouny CASA doprovází skandály, policejní vyšetřování a soudy. Vývoj a nákup našich skvělých letounů L-159 Alca skončil tak, že vláda v roce 1995 objednala 72 kusů, abychom vzápětí zjistili, že jich potřebujeme jen dvacet pět (25!). Modernizace tanků T-72 se měla původně týkat 353 kusů, pak 140 a nakonec jich máme za spoustu peněz zcela nedostačujících 30.

A tak bych bohužel mohla pokračovat. Jde o desítky miliard korun z kapes daňových poplatníků, které hospodárně vynaloženy prostě nebyly. A můžou za to často lidé reprezentující politické strany, které dnes halasně křičí, proč já nepostupuji úplně stejně.