Vážené učitelky, vážení učitelé, přátelé, oslovuji Vás v závěru svého působení jako ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Mám na srdci dvě věci.První je poděkování. Odvádíte obrovskou a cennou práci, za kterou se Vám obvykle nedostává vděku ani úcty, jakých byste si zasluhovali. A také se Vám za ni nedostává odpovídající finanční odměna.

Chci Vám říci, že můj vděk i uznání máte. S řadou z Vás jsem se setkala osobně. Někdy jsme si rozuměli zcela, v něčem jsme zase neměli stejné názory. Ale věřím, že jste nepochybovali, že máte můj respekt.

Věřím, že nemáte pochybnosti ani o tom, že s finančním ohodnocením učitelů i nepedagogů jsem se snažila dělat všechno, co bylo v mých silách. Má vize byla od počátku jednoduchá i složitá zároveň: potřebujeme silný rozpočet, změny financování regionálního školství a kariérní řád učitelů. Jednoduché je to potud, že takové principy vyznává skoro každý stát. Složité je hledat kompromisy a společnou cestu. Na ministerstvu i ve své další případné politické kariéře budu vždy myslet na to, že Vaše práce je náročná a cenná – a že si zaslouží odpovídající ocenění nejen společenské, ale i finanční. Návrh rozpočtu na příští rok, jak ho předložil předchozí ministr financí Andrej Babiš, není ke školství dostatečně vstřícný a já osobně s ním rozhodně nemohu souhlasit. Znamená zásadní krok zpět od toho, co bylo hlavní ideou posledních let, totiž od postavení školství jako klíčové priority státu. Dala jsem to jednoznačně najevo a předpokládám, že vedení resortu školství na tento návrh nepřistoupí a udělá vše pro to, aby byl odpovídajícím způsobem upraven.