Dovolte mi zareagovat na probíhající rozpravu. Původně jsem chtěla pozorně poslouchat a reagovat na všechny argumenty, které zazněly, ale vzhledem k bohatosti rozpravy si dovolím reagovat už nyní.

Nemohu totiž samozřejmě úplně nechat bez povšimnutí náměty nebo kritiku, která zazněla stran pana profesora Fialy nebo pana předsedy Stanjury. Samozřejmě musím odmítnout nějaký ideologický náboj předkládaného vládního návrhu nebo snad, že by do mě znenadání vletěl socialistický ďas. Snažím se přistupovat k výkonu funkce ministryně profesionálně a odpovědně. Nejde o nějaké slepé následování mého předchůdce, ale jde o to, že tato vláda, a to je legitimní, něco slíbila svým voličům. To proměnila v dohodu v koaliční smlouvě, proměnila to v programovém prohlášení a to, co je nejvíce trnem v oku v této novele - předškolní vzdělávání, je tedy jeho součástí. Takže jako ministr vlády plním úkoly vlády, ke kterým se zavázala směrem ke svým voličům a směrem k občanům.

Co se týká předškolního vzdělávání a pochybností jednak pana profesora Fialy z hlediska našeptávání z Bruselu a varování před komparacemi, nebo srovnání, které prezentoval na mikrofon pan předseda Stanjura, tady bych chtěla jenom říct, že ze strany pana předsedy Stanjury tady zaznělo, že Velká Británie nebo Švýcarsko nemají povinné předškolní vzdělávání. Tady chci jenom říct, že to je pravda jenom napůl, protože Velká Británie v případě Anglie a Skotska a Walesu skutečně nemá zavedeno předškolní vzdělávání, ale na druhé straně povinná školní docházka začíná už ve věku 5 let dítěte. V případě Severního Irska je to dokonce tak, že povinná školní docházka začíná ve věku 4 let dítěte. V případě Švýcarska je to tak, že obecně povinné předškolní vzdělávání není zavedeno, nicméně v 18 kantonech je povinná docházka v posledním roce nebo v posledních dvou letech před vstupem do základního vzdělávání.

A z hlediska případného našeptávání bruselského šimla chci jenom říct, že jsem toto zahraniční srovnání nečinila, byť jsem použila tu formulaci země EU, z toho titulu, že bych si snad chodila pro rady do Bruselu, ale z toho důvodu, že mezinárodní srovnání z hlediska OECD nebo stanovisek PISA jasně ukazují, že předškolní vzdělávání je žádoucí a znamená lepší přípravu na vzdělávání v rámci základního vzdělávání nebo i potom úspěchu v rámci pracovní kompetence a je úplně jedno, jestli mluvíme o dětech z podnětného, nebo nepodnětného prostředí. Já odmítám vést debatu o různých kategoriích dětí a stojím si za tím, že z odborného hlediska, z hlediska OECD a PISA je jasné, že předškolní vzdělávání je žádoucí.

Co se týká toho, jak k tomu jednotlivé země přistupují, tak určitě mají kolegové v rozpravě pravdu, že někdo jde stylem povinného předškolního vzdělávání, někdo jde posunutím zahájení povinné školní docházky a někdo, pravda, jde cestou nároku na přístup do předškolního vzdělávání a ponechává další regulace stranou. Já pokládám všechny tři přístupy za legitimní. Zvolili jsme jednu z těchto variant. Pravdou je, že bychom tomu možná nemuseli říkat povinné předškolní vzdělávání v posledním roce, možná kdybychom tomu říkali pravidelné předškolní vzdělávání z hlediska pravidel, která upřesňujeme, tak to bude stejné, protože znovu opakuji, 100 tisíc dětí chodí do předškolního vzdělávání od 5 do 6 let, 10 tisíc z různých důvodů tento způsob vzdělávání nevyužívá. Kdybych si dovolil a s určitou nadsázkou vypůjčit zase obavu pana profesora Fialy z mé posedlosti, musela bych říct, že 100 tisíc rodičů je tady prokazatelně posedlých a ještě posedlejší jsou ti rodiče, co dlouholetě žádají vlády, ať jsou pravicové nebo levicové, o to, aby zajistily reálné kapacity k přístupu jejich dětí k předškolnímu vzdělávání, a to mnohem dřív než od pěti let.