A k tomu chybějící základy pro jakoukoliv stavbu: slabý školský rozpočet, špatný způsob financování škol a nulová profesní i kariérní podpora učitelů. To jsem si nevymyslela, to jsou smutná fakta z „vysvědčení OECD“. Mimochodem – verdikt této organizace znaly dobře i předchozí vlády.

Od svého počátku na ministerstvu mám za cíl zvýšit a stabilizovat rozpočet školství ve všech kapitolách. Skončila jsem s metodou předchozích ministrů, kteří „krmili“ školství od mateřských po vysoké školy (a konec konců i sport) jednou téměř ohlodanou kostí. Ani rekordní růst rozpočtu školství v posledních dvou letech nestačí. Naše děti si zaslouží víc.

Takže jsem poslala panu ministrovi financí návrh rozpočtu kapitoly školství na rok 2018. Vlastně je to (čistě formálně vzato) změna rozpočtového výhledu pro roky 2018 a 2019 a návrh na rok 2020. Na rok 2018 požaduji pro regionální školství oproti letošnímu stavu dalších skoro 22 miliard a pro vysoké školy cca 5,5 mld. Kč navíc. A pro rok 2019 ještě 11 miliard pro oba úseky.

Ano, jsou to opravdu obrovské peníze. Pokud se mi podaří tento plán prosadit, tak to znamená pro rok 2018 objem rozpočtu skoro 178 miliard a pro rok další pak dokonce přes 200 miliard a pak 210 miliard. Ale byl by tak alespoň částečně splacen obrovský dluh, který vůči školství a také sportu máme. Na toto splácení totiž letošních asi 148 miliard prostě nestačí.

Pokud požadujeme tolik peněz z rozpočtu, tedy z peněz občanů České republiky, nesporně se sluší říci, na co jsou potřeba. Aby to nebylo příliš složité, budu nyní mluvit o rozpočtovém výhledu na rok 2018.