V „partnerské“ smlouvě mezi Prahou a Pekingem totiž zastupitelé ANO, ČSSD, KSČM a pět z osmi za ODS posvětili teritoriální politiku Číny včetně odkazu na fakt, že nikdy nebude Česká republika podporovat jakékoliv aktivity vedoucí k nezávislosti Tibetu a také uznání Taiwanu jako součást území Číny.

Svět se změnil a mění ho lidé svou odvahou 

Člověk by z toho brečel a přitom pražská primátorka v rámci obhajoby předložené dohody pouze rezignovaně prohlásila, že svět se změnil a musíme to akceptovat. Ne nemusíme. Odhlédneme-li od faktu, že Praha se vůbec nemá k zahraniční politice České republiky, natož Číny vůbec vyjadřovat, je neuvěřitelné, že jedna z nejmocnějších žen české politiky takto ohne svoje záda a jen přihlíží nátlaku obchodně-politických zájmů Číny. Právě že lidská odvaha se postavit často mění svět a dějiny a primátorka bohužel potvrdila, že je pouze „udržovačem“ bez snahy bojovat za věci, kterým v nitru věříme. Smutné.

Jde jen o pandu

Sesterství s Pekingem má o jednu drsnou pachuť navíc. Jak se ukázalo pohledem na smlouvy Pekingu s jinými městy, tak si Praha nechala vnutit větu k uznání teritoriální politiky Číny jaksi navíc. V identických smlouvách s Kodaní a Dublinem žádný takový odstavec není a také byl bez problémů podepsán. Takže o co jde? Jediným rozumným vysvětlením je, že opravdu primátorka Krnáčová plní twitterové zadání svého šéfa a chce do Prahy pandu velkou (pandu červenou v pražské ZOO již máme, hned u vchodu). Dodávám, že jako milovník přírody a zoologických zahrad jsme pro rozšiřování počtu druhů, které můžeme v ZOO potkávat, ale je třeba dodat, že chov pandy velké je extrémně náročný a drahý.