Jak se tedy vyvíjela situace po první přímé volbě českého prezidenta, v níž uspěl Miloš Zeman? Krize politického systému pokračovala. Padla Nečasova vláda, rozklad ODS se naplno projevil. Proběhly mimořádné parlamentní volby.

Ale Miloš Zeman napřed vůbec neposiloval. Spíše naopak – udělal několik excesů, obklopil se nedůvěryhodnými lidmi, strana s jeho jménem propadla, zemanovské křídlo v ČSSD bylo na hlavu poraženo Sobotkovým křídlem strany.

Kulturně – mediální fronta však svou porážku neunesla a jaksi „sama sebe zradikalizovala na internetu“. Do toho přišel rok 2015 a muslimská migrační vlna do Evropy. Zde se naplno projevil fenomén zvaný „zrada elit“. Zatímco Miloš Zeman pluje bezpečně v hlavní náladě českých voličů. Voličský konsensus, že zde nechceme islamizaci země po vzoru Paříže, Malmo nebo Bruselu je snad stejně široce sdílený, jako že jsme po roce 1989 už nechtěli Bilaka a Jakeše.

Jaká tedy koalice drží dnes Miloše Zemana v sedle? Jsou to skalní Zemanovci (KSČM, stará část ČSSD, kraválisti typu Bobošíková a Konvička). A pak skupina lidí, kteří berou Zemana jako „menší zlo“, kteří vidí a odsuzují jeho chyby, ale nechtějí někoho ještě horšího, ve smyslu „nebezpečný pokrokář“.