Po Sametové revoluci jsme šli vstříc svobodě osobní i tržní. Byli jsme mnoha lety plánovaného hospodářství poučeni, že ani sebelepší centrální plánovač nemá šanci vyřešit to, co může vyřešit jedině trh, tedy vyrovnávání nabídky s poptávkou. Po více než čtvrt století se však dostáváme zase tam, kde už jsme jednou byli. Tento problém má vyřešit úředník. Jen už nesedí v Praze na nábřeží, ale v Bruselu.

Je vážně na pováženou, že se stejné produkty liší svým složením v závislosti na tom, jestli se prodávají v Německu nebo v České republice. Ale mnohem horší je způsob, jakým se s tím chce popasovat celá řada našich politiků. Většina z nich už zase umí myslet jen v intencích řízeného hospodářství. Jaroslav Faltýnek z ANO požaduje zásah od eurokomisařky Jourové a lidovci dokonce od celé Evropské komise. Kam jsme to dospěli, že místo provětrání konkurenčních pák vzýváme úředního boha. Zase čekáme, že nějaký problém vyřeší nařízení všemocného úřadu či vlády. Zákazník přece nepotřebuje vodit za ručičku. Jako svéprávní jedinci můžeme sami rozhodnout o tom, aby čokoláda prodávaná v Německu a u nás obsahovala stejné množství kakaa. Jediným správným řešením je, aby stát zaplatil průzkumy a dával to spotřebitelům (trhu) na vědomí. Velmi záhy by přispěchala konkurence s guerilla reklamou, že zrovna ten jejich prášek je naopak ještě dokonalejší v Česku. No a pak už by jen Henkel drahou reklamou dokazoval, že jeho Persil je v Česku stejný, ne-li už lepší než u sousedů v Německu.