V jednom staroegyptském chrámu je vytesán honosný reliéf názorně zobrazující slavné vítězství faraóna a jeho statečné armády v bitvě u Kadéše. Je to však čistá fake news. Faraón tuto bitvu nevyhrál, ale prohrál, a jen tak tak si zachránil život.

To že lidé, zejména pak vládci, často lžou, není nic nového pod sluncem. Tak to bylo po celé dějiny, i ta bitva u Kadéše se udála více než tisíc let před naším letopočtem.

Proto se hned v úvodních hodinách dějepisu na gymnáziu učí o historických pramenech. Dělíme je na hmotné a nehmotné s tím, že hmotné ze své podstaty nelžou, zato ty písemné často ano.

Pokud archeologové vykopají základy románského kostela s vrstvou popela, tak tam kdysi stál románský kostel, který později shořel. Pokud však najdou někde v ruském archivu listinu, kterou kníže Potěmkin naúčtoval carevně náklady na výstavbu tisíce nových vesnic na Krymu a v přilehlém okolí, neříká nám ve skutečnosti tato listina o výstavbě vesnic v dolním Povolží za Kateřiny Veliké vůbec nic.

V toku času se měnila forma zobrazení zpráv, reliéfy tesané do kamene byly nahrazeny nástěnnými malbami, pak písmem. Hliněné destičky, papyrus, pergamen. Doslova revoluci v počtu vydávaných zpráv a informací přinesl knihtisk. Následovalo rozšíření gramotnosti mezi široké vrstvy. Přišel vynález filmu, rozhlasu, televize.