Tenhle příběh znám z vyprávění. Jeden docela úspěšný pražský architekt prožíval zrovna krizi středního věku. Nakonec se z ní dostal tak, že na několik měsíců přestal tvořit a s partou kamarádů odejel do Jižní Ameriky. Zde si půjčili silné motorky a projeli Jižní Ameriku od Ohňové země až po Panamu.

Jako architekta ho zaujaly místní památky i moderní stavby a urbanismus. Viděl i neuvěřitelné sociální rozdíly, u nás v Evropě nepředstavitelné. V jednom městě zažil i lepší čtvrť pro bohaté, které byla uměle zvednuta cca 20 metrů nad okolní terén! Dovnitř se vstupovalo jakýmsi tunelem hlídaným ochrankou. Následoval výtah pro automobily. Ti boháči po své vyvýšené čtvrti jezdili v kabrioletech. Pokud však museli vyjet mezi „obyčejné lidi“, přesedli na svém parkovišti z kabrioletu do krytého Land Roveru (otevřeným automobilem by se neodvážili jet. A také stav silnic tam dole si vyžadoval terénní automobil) a dolů sjeli autovýtahem.

Viděl taky, jak město pomalu přecházelo od luxusu k průměru, od nových domů ke starším, pak méně a méně udržovaným až do klasického slumu. A ty slumy přitom měly jistou urbánní strukturu, měly hlavní i vedlejší ulice a i na střeše nejnuznějších chatrčí, vyrobených z plechu z rozbalených sudů od asfaltu, byly televizní antény.

A viděl i vysoko v horách vesničky, kde nebyla zavedena elektřina, kde místní neznali ani televizi, ale žili si tu svým pravda chudým, ale přitom v podstatně důstojnějším životem.