Podloženými, vědecky dokázanými a široce prezentovanými názory KSČM jako celku (jejího vedení) se zabývat nemůžeme. Vedení této strany nemělo s vědeckým přístupem nic společného od samotného jejího vzniku, její oportunistická ustrašenost, zbabělost a přisluhování současnému systému jí i v otázce uprchlictví drží v ústraní, poslušnou, mlčenlivou. Velmi slyšitelné jsou však hlasy mnohých jejích členů v různých druzích tak či onak se stranou spjatého tisku, v rámci e-mailové komunikace, na internetových stránkách, na sociálních sítích apod. Tyto hlasy jsou v podstatě shodné s některými názory hlásanými z řad KSČ, částečně i Klubu českého pohraničí (KČP), ČSBS (Českého svazu bojovníku za svobodu) a stanovisek ne všech těchto organizací, ale také z okruhů dalších podobných stran, spolků a organizací. Jaká tvrzení tyto struktury prezentují? Jak je vysvětlují? Z jakých zdrojů při tomto postupu čerpají? A konečně nejdůležitější otázka, čí stanoviska a zájmy vědomě či bezděčně hájí?

Ideový směr, který se v posledních několika měsících v důsledku degenerace a nekvality českého papírově antikapitalistického hnutí kolem zmíněných organizací a skupin utvořil, lze bez nadsázky a zcela vážně označit za sociálšovinistický. Jedná se o směr organizačně nevyhraněný, prostupující různými ze zmíněných organizací a mající žel organizačně a názorově velmi blízko k maloměšťácky radikalistickým a nacionalisticko-fašizoidním směrům řízeným částí nacionální buržoazie, sdružující se kolem Miloše Zemana, Václava Klause, Strany práv občanů (SPO), Strany přímé demokracie (SPD), Bloku proti islámu, stránek Protiproudu a dalších krajně zpátečnických uskupení. Sociálšovinismus není žádná nálepka, ale vyjádření politických postojů nositelů těchto označení. Máme jím na mysli oportunistický směr v komunistickém a dělnickém hnutí, kdy jsou šovinistické, militaristické, buržoazní stát a nacionalismus podporující názory a postoje překrývány několika frázemi ze slovníku komunistických a dělnických stran. Sociálšovinismus v současné době často zakrývá, případně nechce vidět imperialistické rozpory mezi jednotlivými mocenskými bloky světa, přičemž více či méně některému bloku přímo či nepřímo podléhá. Jsme přesvědčeni o tom, že sociálšovinistická odchylka v našem hnutí současné doby je ve velké míře provázena dobrými úmysly, nezáměrně, jako důsledek neexistence marxisticko-leninské politické síly, biologických faktorů (věk mnohých z protagonistů), kapitalistických materiálních a ideových vlivů, minulého i současného falšování marxisticko-leninského učení.

Uvědomělí (málo početní) či nevědomí reprezentanti těchto názorů sami sebe považují za marxisty-leninovce. SMKČ musí prohlásit, a tento fakt vyplývá jak z naší analýzy, tak z jejich pokračujících výroků, že se jejich názory v zásadních otázkách s marxismem-leninismem, proletářským internacionalismem, vůbec neshodují.

Konkrétněji a historicky lze tyto pohledy charakterizovat mimo jiné jako „důsledky“ nevědeckého a nemarxistického přesvědčení, které z objektivních i subjektivních důvodů postupně uzrálo ve vědomí jeho nositelů, že porážka socialismu nebyla zaviněna ničím jiným než zradou jeho vedoucích představitelů, zejména Gorbačova. Tento pohled je mnohdy motivován čestně, je podložen řadou pravdivých a vědecky dokázaných dokumentů, opomíjí však sociálně-ekonomickou a politickou podmíněnost vzniku situace, kdy Gorbačov nastoupil k moci, resp. jak k ní nastoupil. Opírá se v podstatě pouze o úlohu nadstavbové sféry společnosti, politiky, politiků, případně právního prostředí, a často vychází ze scestných překonspirovaných teorií, pamětí a domněnek. Nepopíráme, že role konspirace měla na pádu reálného socialismu podíl, rozhodně však nebyla jeho prvotní a hlavní příčinou, což jsme se snažili opakovaně v jiných dokumentech dokázat.