Snad každý někam patří. Jeden je levičák, druhý je pravičák, jeden socialista, druhý kapitalista. Tu máme zelené neomarxisty, tam zas anarchokapitalisty. Sluníčkáři, lepšolidi, rusofily, havloidy, libtardy, konzervy atd. atd.Potřeba sdružovat se s lidmi stejného politického myšlení je přirozená a fungovalo to tak vždy. Rok od roku mám však větší pocit, že propast mezi jednotlivými skupinami je hlubší a hlubší.

A čím je ta propast hlubší, tím větší je i nutnost loajality k příslušné skupině. Běda ti, pokud vybočíš a budeš mít na určité dílčí věci stejný názor, jako náš názorový oponent. A tak se najednou z pravicově smýšlejícího člověka stane neomarxista, jen kvůli tomu, že se zajímá o ekologii a o to, zda bychom se nemohli k přírodě chovat šetrněji. Životní prostředí je přece téma levičáků a pokud se o něj zajímáš, určitě chceš všem nanutit elektrokolo, všude kolem postavit dotované solární elektrárny a prosazuješ zákaz plastových tašek a sáčků. Co na tom, že nechceš nikomu nic přikazovat? Co na tom, že cestu k lepšímu stavu životního prostředí vidíš v posílení vlastnických práv k půdě? Zajímáš se o ekologii a to je pod úroveň nás pravičáků. Jsi neomarxista.