Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) navrhuje vládě a Parlamentu vyjmout 28. říjen ze seznamu státních svátků a zároveň stanovit řádovým dnem pro propůjčování a udělování státních vyznamenání 28. září – Den české státnosti.

Realita 20. století ukázala, že k oslavě rozbití podunajské monarchie nejsou žádné důvody, neboť se plnou měrou naplnila předpověď Františka Palackého, který jasnozřivě varoval, že zánikem habsburského soustátí se národy střední Evropy stanou obětí rozpínavosti německé nebo ruské. Ve skutečnosti se stalo obojí. Winston Churchill charakterizoval osud pohrobků habsburské monarchie výstižnými slovy „Všem národům a územím, které tvořily habsburskou říši, přineslo získání samostatnosti muka a strázně, jaké dávní básníci a teologové vyhradili zatraceným a prokletým.“

Jakékoli nezaujaté hodnocení vývoje po roce 1918 musí dospět ke stejnému závěru jako sir Winston: jakkoli se mnozí česky mluvící občané s první republikou autenticky identifikovali, nelze přehlédnout, že v hospodářské oblasti republika do značné míry žila z podstaty, která byla vybudována ještě před Velkou válkou, ať už v průmyslu, obchodu, dopravě nebo bankovnictví. V oblasti politické však byla republika zmítána nepřetržitými korupčními a defraudačními skandály a její zahraniční politika vedla k napjatým vztahům se všemi sousedy a zcela nedostatečnému zajištění bezpečnosti proti vnějším hrozbám. Zásadním problémem byl vztah k jazykovým menšinám, jejichž loajalitu a identifikaci se státem se nikdo nepodařilo vybudovat.