Monika Šimůnková: Doktor Motejl byl tím skutečným ochráncem práv

Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři.

Já si velmi vážím dnešní možnosti vystoupit zde před vámi a požádat vás o podporu v této volbě. Vzhledem k tomu, že si této chvíle velmi vážím a přistupuji k ní s respektem, tak si dovolím svoji řeč tak trochu číst, protože bych nerada zapomněla něco, co jsem si pro vás připravila.

Já bych si dovolila začít tak trochu obecněji. Česká republika je dle mého názoru v principu dobrý a funkční právní stát. Lidská práva se u nás berou vážně. Jsou nejen zaručená, ale také je lze v praxi reálně vymoci, i když je to někdy velmi zdlouhavý proces, což víme všichni. Nicméně i v této situaci, takřka možná ideální nebo velmi dobré, je nutné se starat o lidská práva tzv. pro každý den. Pro běžné každodenní situace člověka, který nemá ani právní vzdělávání, ani se neumí domoci pomoci jinak. Určitě i z vašich senátorských praxí znáte příběhy lidí, voličů, které nějak semlela takzvaná byrokratická mašinérie. Ocitli se ve svém životě v nelehké situaci a nevěděli si rady. A právě těmto lidem má dle mého názoru sloužit veřejný ochránce práv.

Státy i jejich instituce, jak známo, se udržují idejemi, které stály u jejich zrodu. Neměli bychom tedy zapomínat ani na to, jak český ombudsman vznikl a kdo jako první tuto funkci vykonával a jak v ní fungoval. Tradici českého ombudsmanství založil pan doktor Motejl. Pan doktor Motejl učinil úřad ombudsmana samozřejmým a pro všechny známým. Právě on byl dle mého názoru tím skutečným ochráncem práv v představách běžných lidí. Ale nejde jen o vnímání úřadu ombudsmana veřejností. Doktor Motejl vtiskl ombudsmanovi i metodu práce. On založil tradici jak důkladné analýzy konkrétních případů stěžovatelů, tak ale i umění zobecnit poznatky z konkrétních kauz a řešit je. Doktor Motejl měl autoritu a uměl mluvit s lidmi i úřady. Právě takto hledal a často nacházel cesty, jak fungování úřadu zlepšit a jak pomoci stěžovatelům. Pan doktor Motejl preferoval a reálně dělal takzvaně masarykovskou drobnou práci. A přesně to by podle mého mínění mělo být těžištěm ombudsmana a jeho zástupce nadále.

Já jsem pana doktora Motejla zmínila proto, že dle mého názoru by měl být vzorem i všem nám, jeho případným nástupcům. Veřejný ochránce práv i jeho zástupce mají být lidmi, kteří si získají mezi lidmi důvěru proto, že jim bude umět pomoci. Pokud ta pomoc samozřejmě bude důvodná. Hlavním úkolem ombudsmana i jeho zástupce má být podle mého právě ona drobná práce. Tedy pomáhat lidem ve složitých situacích ve styku s úřady a doporučovat i systémová zlepšení, zjistí-li, že problém, který řeší, má hlubší kořeny.

Český ombudsman ale dnes neřeší jen stížnosti na úřady, má na starosti i dohled nad místy, kde je omezena lidská svoboda, anebo kde se nacházejí lidé, pro které je složité, aby se starali sami o svá práva. Mluvím teď o zařízení sociálních služeb, o dětských domovech, psychiatrických léčebnách či o domovech pro seniory. I v těchto místech mají lidé zůstat lidmi a mají mít zachovánu lidskou důstojnost. Ostatně civilizovaná společnost se pozná právě podle toho, jak se chová k těm, kteří jsou bezbranní, zranitelní či omezeni ve svých právech. Tito lidé se pomoci nedovolají jen tak. A právě proto je třeba, aby zde ombudsman i nadále byl aktivní a ověřoval, že je s lidmi zacházeno tak, jak zákon ukládá.

Mám zato, že toto je také klíčová role ombudsmana, kterou je třeba brát vážně. Po roce 1989 jsme ale udělali i velký pokrok v začleňování lidí se zdravotním postižením do normálního života. Přesto i zde je prostor pro řadu zlepšení. Tito lidé dnes naštěstí nežijí pouze v ústavech jako kdysi, ale nadále mají těžkosti např. při shánění vhodného zaměstnání, v dopravě či v běžných denních situacích, jako třeba při pohybu ve městě nebo při rychlém přístupu k některým druhům zdravotní péče.

V minulém roce byla agenda ombudsmana rozšířena i o tuto oblast, a já ji považuji také za velmi důležitou. Dovolíte-li mi, abych mou představu o fungování ombudsmana a jeho zástupce shrnula do následujících bodů. V první řadě pomáhat jednotlivcům ve složitých situacích při styku s úřady. Mluvit s úřady a hledat rozumná a praktická řešení. Druhý úkol plyne z toho prvního. Poznatky z konkrétních případů má ombudsman umět zobecnit a navrhnout systémová řešení, ukáže-li se, že je to třeba. A třetí oblast, která má být jádrem činnosti ombudsmana, je ochrana lidí a skupin lidí, kteří mají jakýkoli ztížený přístup k ochraně svých práv nebo se nacházejí ve zranitelné situaci.

Vše to, co považuji za priority, které jsem zmínila, bych se z pozice zástupce ombudsmana snažila také prosazovat. Jsem právnička a většinu své profesní kariéry se zabývám některými z problémů, které právě řeší instituce veřejného ochránce práv. Dlouhodobě se věnuji skupinám obyvatel, těch takzvaně zranitelných. Po složení advokátních zkoušek jsem z komerční praxe přešla do neziskového sektoru a věnovala se mnoho let v ochraně dětí v nadaci Naše dítě. Od roku 2011 jsem potom působila ve státní správě několik let jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Později také na ministerstvu školství.

Již v této pozici jako zmocněnkyně jsem tehdy úzce spolupracovala s tehdejším veřejným ochráncem práv Pavlem Varvařovským a s jeho kolegy. Řešila jsem problémy sociálního vyloučení, zabývala jsem se postavením seniorů, zdravotně postižených osob, ale také např. národnostních menšin. Trvale jsem se věnovala i tomu, jak funguje neziskový sektor. Bez něho si totiž nelze zejména v oblasti sociálních služeb praktické zajištění lidských práv v naší zemi představit. Některým tématům se věnuji doteď. Jako členka několika poradních orgánů vlády v oblasti lidskoprávní. Snažila jsem se např. pomoci i při řešení situace, jak kompenzovat újmu, kterou utrpěly v minulosti některé nezákonně sterilizované osoby. Na tento problém mj. upozornil již mnou zmíněný právě první ombudsman Otakar Motejl. A dnes mj. vláda rozhoduje opět o tom, zda dá souhlasné stanovisko k návrhu příslušného zákona, na kterém jsme spolu s kolegy v posledním roce pracovali. A já pevně věřím, že ano.

Na základě výše uvedeného jsem jen chtěla říci, že mám zkušenosti jak z neziskového sektoru, tak ze státní správy, což považuji za jistou výhodu. Dovolím si ale říci, že nejsem ani vyloženě aktivisticky zaměřená, ale ani typická úřednice. Snažím se rozpoznat konkrétní problémy a řešit je podle jejich povahy. Někdy potřebují jen dobře takzvaně zúřadovat, jindy je třeba na ně upozornit politickou sféru nebo veřejnost. A přesně tak má dle mého názoru postupovat i ombudsman. Někdy více spíše úřadovat a použít právnické znalosti, jindy na problém důrazně upozornit ty, kteří je mohou řešit, či veřejnost.

Vím, že tento souběh zkušeností by mohl být určitou výhodou v pozici zástupkyně veřejného ochránce práv. Ombudsman, jak sami víte, nemá právo navrhovat zákony. Pokud cítí, že existuje nějaký problém, který je nutno řešit změnou zákona, je na něm, aby to dokázal vysvětlit právě těm, kteří zákony navrhovat mohou. Tedy vládě, poslancům, či právě vám, senátorům. Proto si myslím, že ombudsman a jeho zástupce má být v trvalém kontaktu nejen s vládní exekutivou, ale také s vámi, zákonodárci. Pokud bych se stala zástupkyní ombudsmana, snažila bych se právě o tuto komunikaci i s vámi, senátory, velmi pečovat.

Vážené dámy, vážení pánové, lidským právům se v různých rolích a z různých úhlů pohledu věnuji takřka dvě desítky let. Dělám to ráda, jde o práci, která je mojí srdeční. Stále ještě mám určité ideály a iluze, které mě ještě na začátku profesní dráhy vlastně k tomuto oboru přivedly. Za léta praxe jsem se však stala v mnohém realistkou a vím, že někdy se více dosáhne klidným jednáním, střízlivým a praktickým přístupem. Věřím, že jako zástupkyně ombudsmana bych uměla tento přístup používat a přitom neopustit své ideály z mládí.

Budu ráda, pokud získám vaši podporu, která by pro mě byla opravdu velikou ctí. Děkuji za pozornost a přeji vám krásné podzimní dny.