Dokud masivně a spontánně pomáhali lidé Ukrajincům, kteří sem utekli do bezpečí před válkou, tak všechno fungovalo bez problémů. A řada lidí ze zahraničí s obdivem sledovala, jak solidární umíme být. Jenomže, více než dva měsíce po začátku války musí logicky solidaritu lidí nahradit stát, a ten měl využít právě to úžasné nasazení lidí k tomu, aby si připravil strategii a plán, co a jak bude dál. A nejenom s lidmi z Ukrajiny.

Jenomže místo toho, aby ministr vnitra Vít Rakušan pracoval na strategii na zvládání uprchlické krize, tak raději chodil do médií a chválil sám sebe všude, kam přišel. Ale spíše než svojí prací se chlubil cizím peřím. Do dnešního dne tak nikdo neví, jaká je strategie České republiky při zvládání uprchlické krize. A také nevíme, zda už někoho z vlády napadlo, jak pomohou lidem a podnikatelům s dramatickým růstem cen, který válka na Ukrajině přinesla.

Stále k nám přichází spousta lidí a my ani bohužel nevíme, z jakých profesí jsou a jak by mohli být u nás případně prospěšní. Protože v pracovní verzi dokumentu, kterou ministr vnitra předložil po urgencích 14. dubna, nic o tom, co bude za rok, za dva nebo za tři, není ani tečka. A pokud se ministr vymlouvá, že to nikdo neví, co bude, tak neříká pravdu. Ano, nikdo neví, jak to bude s válkou. Ale to, co bychom si my přáli a co pro to uděláme, by v dokumentu už dávno mohlo být.