O tomto problému bylo uveřejněno dost komentářů, ale úvahy v nich obsažené vynechávají to nejpodstatnější.

Přesvědčivě je ve Zdravotnickém deníku popsána škodlivost činnosti pana Matuly, snad postiženého syndromem Beavernet, a JUDr. Dostála, podezřelého, že pana Matulu podporuje v důsledku svých vazeb na farmaceutické firmy. Podrobně je zdůvodněna nesmyslnost výtek, že se nemocnice bezdůvodně obohacují.

V úvahách však chybí zahrnutí důvodů, které vedou firmy k poskytování bonusů, do úvah. Když se to udělá,vyplyne, že odváděním bonusů na účet pojišťovny by tyto důvody zanikly. Bonus má motivovat nemocnici, aby se opět obrátila na firmu, která ho poskytuje. Požadovek, aby sleva směřovala do pojišťovny je stejně hloupý, jako požadavek jednotných doplatků na léky. Obojí vede k zániku slev a zvýšení nákladů na zdravotní péči, které postihne občany jako celek. V případě bonusů pro nemocnice je to ještě horší, protože navíc mají být postiženi ti, kteří pro pacienty pracují. Postiženi za to, co dělají dobře a jen proto, že některé státní zastupitelství, i když zrovna neudělá rozhodnutí vyvolávající pochybnosti o jeho nezávislosti, vyvíjí činnost naznačující psychiatrickou diagnosu.