Václav byl synem Karla IV. a jeho třetí ženy Anny Svídnické. Jako první mužský potomek byl předurčen pro panovnickou dráhu. Již ve dvou letech byl korunován český králem. Od roku 1363 byly listiny, které „spoluvydával“ se svým otcem, opatřeny pečetí, kde byl Václav IV. titulován nejen jako český král, ale i jako markrabě Braniborska a Lužice a kníže lucemburský a slezský.

V roce 1376 jeho otec prosadil volbu Václava IV. římským králem. Johana Bavorská, jeho první manželka a dcera rýnského falckraběte, se kterou byl oddán v 9 letech, se stala římskou královnou. Zemřela na Karlštejně v roce 1386. V roce 1389 si vzal za manželku Žofii, dceru bavorského vévody.

Po smrti Karla IV. v roce 1378 již musel vládnout sám. Na počátku své vlády měl po svém boku staré rádce a spolupracovníky svého otce. Ti ale postupně odcházeli a Václav IV. neměl šťastnou ruku při výběru nových. Spoléhal se na nižší šlechtu a tím si proti sobě popudil vyšší šlechtu. Měl konflikty se svými příbuznými, bratrem Zikmundem a bratrancem Joštem, kteří využívali jeho neshody se šlechtou, ale i s církví ve svůj prospěch. Nelehká doba a konflikt s církví byl umocněn i papežským schizma.